Střední mocnost
Střední mocnost (často se též uvádí nepřeložený anglický termín middle power) je pojem užívaný v mezinárodních vztazích, politologii a publicistice, který nemá jednoznačnou definici, nicméně snaží se pojmenovat státy v mezinárodním systému, které nejsou velmocemi či supervelmocemi (great power a super power), přesto hrají důležitou roli, určité velmocenské postavení jsou schopny realizovat regionálně a v omezené míře i globálně.[1] S pojmem pracoval již v 16. století italský filozof Giovanni Botero.[2] Někdy se chápe velmi široce, pak jsou za střední mocnosti uváděny všechny státy mimo Čínu a Spojené státy, které nelze označit za vyloženě malé státy (včetně např. Ruska, Japonska, Indie, Německa, Indonésie či Brazílie), obvyklejší je ale definice užší, kdy jsou za middle powers ponejvíce označovány státy zhruba z druhé desítky světového žebříčku zemí dle HDP (ať už nominálního nebo v paritě kupní síly). Nejčastěji je pojem uváděn v souvislosti s Kanadou[3][4], Tureckem[5], Mexikem[6], Jižní Koreou[7], Saúdskou Arábií[8], Austrálií[9], Jihoafrickou republikou[10] nebo Nigérií.[11] Někdy je pojem vymezen také nepříslušností ke skupině G20, pak je vztahován zhruba k zemím třetí desítky výše uvedeného žebříčku, jako jsou Polsko[12], Thajsko[13], Vietnam[14], Argentina[15], Filipíny[16], Malajsie[17], Kolumbie[18], Singapur[19] nebo Spojené arabské emiráty.[20] Ve velmi výjimečných případech je užíván v souvislosti se zeměmi čtvrté desítky, jako je Rakousko nebo Česko.[21] Ty jsou ale častěji řazeny do o jeden řád nižší kategorie "malá mocnost" (small power).
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ What are middle powers and why do they matter?. World Economic Forum [online]. [cit. 2025-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-09-09. (anglicky)
- ↑ Middle power. Britannica.com [online]. [cit. 2025-09-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HOLMES, John W. Canada as a Middle Power. The Centennial Review. 1966, roč. 10, čís. 4, s. 430–445. Dostupné online [cit. 2025-09-20]. ISSN 0162-0177.
- ↑ CHAPNICK, Adam. The Canadian Middle Power Myth. International Journal. 2000, roč. 55, čís. 2, s. 188–206. Dostupné online [cit. 2025-09-20]. ISSN 0020-7020. doi:10.2307/40203476.
- ↑ Türkiye’s Evolving Role as a Middle Power in the 21st Century. regionalsecurity.org.au [online]. [cit. 2025-09-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MARES, David R. Mexico's Foreign Policy as a Middle Power: The Nicaragua Connection, 1884-1986. Latin American Research Review. 1988, roč. 23, čís. 3, s. 81–107. Dostupné online [cit. 2025-09-20]. ISSN 0023-8791.
- ↑ MO, Jongryn. South Korea's middle power diplomacy: A case of growing compatibility between regional and global roles. International Journal. 2016, roč. 71, čís. 4, s. 587–607. Dostupné online [cit. 2025-09-20]. ISSN 0020-7020.
- ↑ SIMON, Mabon,. The Kingdom and the Glory? Saudi Arabia as a Middle Power in the Contemporary Middle East. OUP Academic. 2020-09-01. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-06-04. doi:10.1093/o. (anglicky)
- ↑ STRATING, Rebecca. A middle power with ‘great and powerful friends’: Australia’s changing role in the region. The Conversation [online]. 2025-02-26 [cit. 2025-09-20]. DOI: 10.64628/AA.kapfxtsvt. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VAN DER WESTHUIZEN, Janis. South Africa's Emergence as a Middle Power. Third World Quarterly. 1998, roč. 19, čís. 3, s. 435–455. Dostupné online [cit. 2025-09-20]. ISSN 0143-6597.
- ↑ KIM, Jiye. Between a Regional Hegemon and a Middle Power: The Case of Nigeria. Příprava vydání Gabriele Abbondanza, Thomas Stow Wilkins. Singapore: Springer Dostupné online. ISBN 978-981-16-0370-9. doi:10.1007/978-981-16-0370-9_9. S. 221–241. (anglicky) DOI: 10.1007/978-981-16-0370-9_9.
- ↑ SPERO, Joshua B. Middle Powers and Regional Influence: Critical Foreign Policy Junctures for Poland, South Korea, and Bolivia. [s.l.]: Bloomsbury Publishing PLC 187 s. Dostupné online. ISBN 978-1-78660-989-2. (anglicky) Google-Books-ID: YuXaDwAAQBAJ.
- ↑ FREEDMAN, Amy. Thailand as an Awkward Middle Power. Příprava vydání Gabriele Abbondanza, Thomas Stow Wilkins. Singapore: Springer Dostupné online. ISBN 978-981-16-0370-9. doi:10.1007/978-981-16-0370-9_5. S. 131–149. (anglicky) DOI: 10.1007/978-981-16-0370-9_5.
- ↑ HERCZEGH, Victoria. Vietnam’s Plan to Become a Middle Power. Geopolitical Futures [online]. 2025-03-18 [cit. 2025-09-20]. Dostupné online.
- ↑ BÉLANGER, Louis; MACE, Gordon. Middle Powers and Regionalism in the Americas: The Cases of Argentina and Mexico. Příprava vydání Andrew F. Cooper. London: Palgrave Macmillan UK Dostupné online. ISBN 978-1-349-25902-1. doi:10.1007/978-1-349-25902-1_9. S. 164–183. (anglicky) DOI: 10.1007/978-1-349-25902-1_9.
- ↑ GUTIERREZ, Jason. Philippines flexes middle power clout in China sea dispute. Asia Times [online]. 2025-09-05 [cit. 2025-09-20]. Dostupné online.
- ↑ GILLEY, Bruce. Will Malaysia become an active middle power?. Australian Journal of International Affairs. 2025-01-02, roč. 79, čís. 1, s. 132–149. Dostupné online [cit. 2025-09-20]. ISSN 1035-7718. doi:10.1080/10357718.2024.2398013.
- ↑ GUZMAN, Sergio; THORESON, Amelia. Colombia’s Aspiration to Become a Middle Power Shakes Up its Foreign Policy. Global Americans [online]. 2024-08-15 [cit. 2025-09-20]. Dostupné online.
- ↑ The Singapore paradox : The “little red dot” as a “middle power”. Taylor & Francis. 2018-09-27. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-05-10. doi:10.4324/9780429463846-15/singapore-paradox-lam-peng-er. (anglicky)
- ↑ ZIBAEI, Mehdi. The new emerging middle powers within the new Middle East: UAE and Qatar. Quarterly Journal of Foreign Relations 2020/12-2 [online]. [cit. 2025-09-20]. Dostupné online.
- ↑ OOSTERVELD, Willem; TOROSSIAN, Bianca. A Balancing Act. Strategic Monitor 2018-2019 [online]. [cit. 2025-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-10. (anglicky)
