Umajjovský chalífát
| Umajjovský chalífát ٱلْخِلَافَة ٱلْأُمَوِيَّة
| |||||||||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||||||||||||
klasická arabština (úřední), koptština, řečtina, latina, perština, aramejština, kurdština, berberské, africká románština, mozarabština, sindhština, gruzínština, prákrt | |||||||||||||||||||
sunnitský islám (státní), ostatní | |||||||||||||||||||
| Státní útvar | |||||||||||||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||
.svg)
.png)
Umajjovský chalífát nebo Umajjovská říše[1] (arabsky ٱلْخِلَافَة ٱلْأُمَوِيَّة, al-Khilāfa al-Umawiyya)[2]) byl druhý chalífát založený po smrti islámského proroka Mohameda a v letech 661 až 750 v něm vládla umajjovská dynastie[pron 1]. Stal se nástupcem Rašidského chalífátu, jehož třetí chalífa, Uthmán ibn Affán, byl rovněž členem umajjovského klanu. Rod Umajjovců zavedl dědičnou vládu za Muáviji ibn Abí Sufjána, dlouholetého místodržícího Velké Sýrie, který se stal chalífou poté, co v roce 661 zvítězil v první fitně následující po zavraždění Alího. Sýrie poté zůstala hlavní mocenskou základnou Umajjovců a jejich hlavním městem se stal Damašek. Po Muávijově smrti v roce 680 byla umajjovská autorita zpochybněna ve druhé fitně, během níž byla sufjánovská linie v roce 684 nahrazena Marvánem ibn al-Hakamem, který založil marvánovskou linii, jež umajjovskou nadvládu nad chalífátem obnovila.
Umajjovci pokračovali v raných muslimských výbojích, během nichž dobyli Maghreb, Transoxanii, Sindh a Hispánii. Na vrcholu svého rozmachu se Umajjovský chalífát rozkládal na ploše 15 000 000 km²,[3][4][5][6] což z něj z hlediska geografické rozlohy činilo jednu z největších říší v dějinách. Dynastie byla v roce 750 svržena Abbásovci. Příslušníci umajjovské dynastie, kteří přežili, založili v al-Andalusu emirát a posléze chalífát s hlavním městem v Córdobě, která se během zlatého věku islámu stala významným centrem vědy, lékařství, filosofie a vynálezů.[7][8]
Umajjovský chalífát vládl nad obrovským multietnickým a multikulturním obyvatelstvem. Křesťanům, kteří stále tvořili většinu obyvatel chalífátu, a židům bylo umožněno vyznávat vlastní náboženství výměnou za placení džizji (daň z hlavy), od níž byli muslimové osvobozeni.[9] Muslimové byli povinni platit zakát, který byl výslovně vybírán pro účely charity[9][10] a ve prospěch muslimů nebo konvertitů k islámu.[11] Za raných umajjovských chalífů zastávali významné funkce křesťané, z nichž někteří patřili k rodinám, které sloužily již pod Byzantskou říší. Zaměstnávání křesťanů bylo součástí širší politiky náboženské tolerance, kterou si vynutila přítomnost početného křesťanského obyvatelstva v dobytých provinciích, například v jejich metropolitní provincii Sýrii. Tato politika také pomohla zvýšit Muávijovu popularitu a upevnila Sýrii jako jeho mocenskou základnu.[12][13] Umajjovská éra je často považována za formativní období islámského umění.[14]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Umayyad [online]. HarperCollins [cit. 2019-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 May 2019.
- ↑ Umayyad dynasty [online]. [cit. 2016-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 June 2015.
- ↑ BLANKINSHIP, Khalid Yahya. The End of the Jihâd State: The Reign of Hishām Ibn ʿAbd al-Malik and the Collapse of the Umayyads. [s.l.]: State University of New York Press, 1994-01-01. Dostupné online. ISBN 978-0-7914-9683-1. (anglicky)
- ↑ The Umayyad Caliphate | Highbrow [online]. 2015-04-28 [cit. 2026-04-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Expansion Under the Umayyad Caliphates | Early World Civilizations [online]. [cit. 2026-04-26]. Dostupné online.
- ↑ The Umayyad and Abbasid Empire [online]. [cit. 2026-04-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BARTON, Simon. A History of Spain. [s.l.]: Macmillan International Higher Education, 30 June 2009. Dostupné online. ISBN 978-1-137-01347-7. S. 44–5.[nedostupný zdroj]
- ↑ VENABLE, Francis Preston. A Short History of Chemistry. [s.l.]: Heath, 1894. Dostupné online. S. 21.
- 1 2 Rahman 1999, s. 128.
- ↑ Islamic Economics [online]. [cit. 2018-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 November 2019.
- ↑ BENTHAL, Jonathan. The Qur'an's Call to Alms Zakat, the Muslim Tradition of Alms-giving. ISIM Newsletter. 1998, s. 13–12. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 November 2020.
- ↑ CAVENDISH, Marshall. World and Its Peoples. [s.l.]: Marshall Cavendish, 2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 March 2023. ISBN 978-0-7614-7571-2. S. 185.
- ↑ HAAG, Michael. The Tragedy of the Templars: The Rise and Fall of the Crusader States. [s.l.]: Profile Books, 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 March 2023. ISBN 978-1-84765-854-8.
- ↑ YALMAN, Suzan. The Art of the Umayyad Period (661–750) [online]. Based on original work by Linda Komaroff. New York: The Metropolitan Museum of Art, October 2001 [cit. 2020-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 September 2020.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Umajjovský chalífát na Wikimedia Commons
