Zloději kol
| Zloději kol | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Původní název | Ladri di biciclette |
| Země původu |  Itálie |
| Jazyk | italština |
| Délka | 93 min |
| Žánr | drama |
| Scénář | Cesare Zavattini Vittorio De Sica |
| Režie | Vittorio De Sica |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Lamberto Maggiorani Enzo Staiola Lianella Carell Gino Saltamerenda Elena Altieri |
| Produkce | Vittorio De Sica |
| Hudba | Alessandro Cicognini |
| Kamera | Carlo Montuori |
| Střih | Eraldo Da Roma |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 20. listopad 1948 |
| Distribuce | Ente nazionale industrie cinematografiche |
| Rozpočet | 133 000 $ |
| Ocenění | Top 10 filmů Národní rady amerických filmových kritiků Cena Národní rady amerických filmových kritiků za nejlepší film Čestný Oscar |
| Zloději kol na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zloději kol (v italském originále Ladri di biciclette) je italský film z roku 1948 režiséra Vittoria De Sicy.[1] Vypráví příběh chudého otce, který v poválečném Římě hledá své ukradené kolo, bez něhož přijde o práci, která měla být spásou pro jeho mladou rodinu. Scénář k filmu napsal Cesare Zavattini podle románu Luigiho Bartoliniho z roku 1946. V hlavních rolích se představili Lamberto Maggiorani jako zoufalý otec a Enzo Staiola jako jeho statečný malý syn. Snímek byl nominován na Oscara, uspěl v kategorii nejlepší cizojazyčný film za rok 1949.[1]
Děj
[editovat | editovat zdroj]Příběh se odehrává v poválečném Římě, který je poznamenán nezaměstnaností, chudobou a nedostatkem. Antonio Ricci má po dvou letech bez práce možnost získat místo lepiče plakátů. Podmínkou je však vlastní jízdní kolo. Antoniova manželka proto dá do zastavárny veškeré ložní prádlo, aby bylo možné vyplatit dříve zastavený bicykl. Hned první den v práci mu však kolo ukradne organizovaná skupinka zlodějů kol. Antonio se vydává do ulic Říma ve snaze vypátrat kolo dříve než bude rozebráno na součástky a pohlceno černým trhem.[2]
Vyzvednutí kola ze zastavárny
První den v práci
Pátrání po ukradeném kole
Výhrůžky davu
Vše se zdá být ztraceno
.jpg)
V hlavních rolích
[editovat | editovat zdroj]Produkce
[editovat | editovat zdroj]Zloději kol je nejznámějším dílem italského neorealismu, hnutí, které neformálně započalo filmem Roberta Rosselliniho Řím, otevřené město (1945) a vneslo do italské kinematografie novou úroveň realismu.[3] De Sica právě natočil film Děti ulice (1946), ale pro další snímek se mu nepodařilo získat finanční podporu od žádného z velkých filmových studií, a tak si peníze sehnal sám od přátel. Chtěl zachytit chudobu a nezaměstnanost poválečné Itálie, a tak společně s Cesare Zavattinim napsal scénář, v němž využil pouze název a několik dějových prvků z tehdy málo známého románu básníka a umělce Luigiho Bartoliniho.[4] V souladu s principy neorealismu natáčel De Sica výhradně v exteriérech, v reálném prostředí, bez svícení, kostýmů a líčení a obsadil pouze neherce. Lamberto Maggiorani byl například tovární dělník. Skutečnost, že role některých představitelů se shodovaly s jejich životy mimo plátno, dodala filmu na realističnosti.[5] De Sica obsadil Maggioraniho, když přivedl na konkurz do filmu svého malého syna. Později obsadil osmiletého Enza Staiolu, kterého si všiml, jak sleduje natáčení filmu na ulici, když pomáhal svému otci prodávat květiny.
Přijetí a ohlasy
[editovat | editovat zdroj]V Itálii se film setkal s negativním přijetím a byl vnímán jako dílo, které vykresluje Italy v negativním světle. Italský kritik Guido Aristarco film sice pochválil, ale zároveň si postěžoval, že „sentimentalita tu a tam nahrazuje umělecký prožitek“. Italský neorealistický režisér Luchino Visconti film kritizoval s tím, že bylo chybou použít profesionálního herce k dabování dialogů Lamberta Maggioraniho.[6] Velmi kritický byl k filmu Luigi Bartolini, autor románu, z něhož de Sica čerpal název, neboť měl pocit, že duch jeho románu byl zcela zrazen, protože jeho protagonista byl intelektuál ze střední třídy a tématem bylo zhroucení veřejného pořádku.[7]
Současné recenze mimo Itálii byly pozitivní. V roce 1950 získal film čestného Oscara jako mimořádný zahraniční film, cenu BAFTA za nejlepší film a Zlatý glóbus za nejlepší cizojazyčný film. V roce 1952 byl v anketě časopisu Sight & Sound mezi filmaři a kritiky označen za nejlepší film všech dob,[8] o padesát let později se v další anketě pořádané týmž časopisem umístil na šestém místě mezi nejlepšími filmy všech dob.[9] V průzkumu z roku 2022 se umístil na děleném 41. místě mezi kritiky a na 20. místě v anketě režisérů.[10] Byl také zařazen na seznam 100 italských filmů, které je třeba zachránit, sestavený italským Ministerstvem kulturního dědictví, jedná se o seznam 100 filmů, které „v letech 1942 až 1978 změnily kolektivní paměť země“.[11]
Film i nadále získává velmi vysoké hodnocení od současných kritiků, podle agregátoru recenzí Rotten Tomatoes měl v dubnu 2022 99 % ze 70 recenzí a průměrné hodnocení činilo 9,20/10.[12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bicycle Thieves na anglické Wikipedii.
- 1 2 Vittorio De Sica. www.britannica.com [online]. Cambridge: Cambridge University Press, 2020. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vittorio De Sica: Zloději kol. www.odaha.com [online]. [cit. 2026-08-18]. Dostupné online.
- ↑ Italian Neo-Realism. www.greencine.com [online]. [cit. 2026-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-08-10.
- ↑ GORDON, Robert Samuel Clive. Bicycle thieves: Ladri di biciclette. Basingstoke New York: Palgrave Macmillan BFI, 2008. (BFI film classics). Dostupné online. ISBN 978-1-84457-238-0. S. 3–4.
- ↑ AP. Lamberto Maggiorani Dead; Starred in 'The Bicycle Thief'. The New York Times. 1983-04-24. Dostupné online [cit. 2026-08-19]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ Wakeman, John (1987). World Film Directors: 1890-1945. H.W. Wilson. S. 232. ISBN 978-0-8242-0757-1.
- ↑ Healey, Robin (1998). Twentieth-century Italian Literature in English Translation: An Annotated Bibliography 1929-1997. University of Toronto Press. S. 49. ISBN 978-0-8020-0800-8.
- ↑ The Bicycle Thief. web.archive.org [online]. [cit. 2026-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-28.
- ↑ NICK JAMES, ET AL. Top Ten Poll 2002. old.bfi.org.uk [online]. [cit. 2026-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-01. (anglicky)
- ↑ The Greatest Films of All Time. BFI [online]. [cit. 2026-08-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ecco i cento film italiani da salvare Corriere della Sera. www.corriere.it [online]. [cit. 2026-08-19]. Dostupné online.
- ↑ Bicycle Thieves | Rotten Tomatoes. www.rottentomatoes.com [online]. [cit. 2026-08-19]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zloději kol na Wikimedia Commons
