Přeskočit na obsah

Rudolf Medek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
brig. gen. Rudolf Medek
Rudolf Medek
Rudolf Medek
Narození8. ledna 1890
Hradec Králové
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. srpna 1940 (ve věku 50 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
ChoťPavlína roz. Schreiberová (1920–1922) Eva roz. Slavíčková (od roku 1922)
Dětidcera: Eva (1922–1924); synové: Ivan Medek (1925–2010); Mikuláš Medek (1926–1974)
RodičeVáclav Medek; Marie Medková (rozená Špatenková)
Příbuzníbratr: Jaroslav Medek; vnučka: Eva Kosáková
Vojenská kariéra
Hodnostbrigádní generál a generál
Doba služby1916–1940
SloužilRakousko-UherskoRakousko-uherská armáda Znak Československa Československá armáda
Bitvybitva u Zborova
první světová válka
VyznamenáníŘád za vynikající službu řzvs
Řád čestné legie řčl V. třídy – rytíř
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Rudolf Medek (8. ledna 1890 Hradec Králové[1] – 22. srpna 1940 Praha[2][3][4]) byl český spisovatel a voják.

Život

[editovat | editovat zdroj]
Rudolf Medek jako student
Rudolf Medek s dcerou Evou
Hrob Rudolfa Medka na Olšanských hřbitovech
Pamětní deska v ulici Nad Štolou

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině královéhradeckého obuvníka Václava Medka a jeho manželky Marie, rozené Špatenkové.[1] Vystudoval učitelský ústav v Hradci Králové a v letech 1909–1914 učil na školách v okrese. Měl šest sourozenců, bratr Jaroslav Medek (1893–1971) byl autorem románů z 1. světové války.[5]

V legiích

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1914 byl povolán do armády a absolvoval důstojnický kurs. V první světové válce byl nasazen na ruské frontě a o Vánocích 1915 přešel k Rusům. Po pobytu v zajateckých táborech vstoupil do československých legií v Rusku.[p 1] Účastnil se bitvy u Zborova, po ní doprovázel v Rusku T. G. Masaryka a v letech 1917–1918 byl redaktorem časopisu Československý voják. S legiemi se zúčastnil cesty Sibiří a v roce 1919 byl členem delegace s vojensko-politickým posláním do USA a Francie. Do 31. prosince 1919 dosáhl hodnosti podplukovníka.[5][6]

Po návratu do vlasti

[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Československa se ve službách československé armády stal plukovníkem, v dubnu 1931 byl povýšen na brigádního generála.[9]

Roku 1919 mu britský král udělil Řád za vynikající službu (Distinguished Service Order), ve Francii získal Řád čestné legie; tato vyznamenání po Mnichovské dohodě vrátil.[10]

V letech 1920–1929 byl ředitelem Památníku odboje a v letech 1929–1939 a po jeho sloučení s dalšími institucemi do Památníku národního osvobození se stal jeho ředitelem.[p 2]

Zástával pravicové a nacionální postoje, což se v praxi projevovalo kritikou levicověji orientované Československé obce legionářské. Spor v roce 1925 vyústil odchodem nacionálních legionářů v čele s Medkem z obce a založením pravicové a antikomunistické Nezávislé jednoty československých legionářů. Byl jejím druhým předsedou.[11]

V roce 1928 vyšla jeho divadelní hra Plukovník Švec, která zaznamenala mezi diváky velký úspěch. Medek v ní interpretoval osudy legionáře Josefa Jiřího Švece, které pojal v nacionálním a antikomunistickém vyznění.[11] Úspěch hry vedl kátce poté k jejímu zfilmování. Hra však spustila také dlouholeté polemiky mezi pravicovými a levicovými spisovateli a kritiky.[11] Roku 1928 měl premiéru také film Za československý stát, který podle jeho scénáře natočil Vladimír Studecký. Film byl natočen na objednávku československého ministerstva národní obrany.[12]

Od roku 1929 se angažoval i politicky, ale jen jako nestraník (jako voják nemohl být totiž členem žádné politické strany).

Polemika v době insigniády

[editovat | editovat zdroj]

Dne 27. listopadu 1934 (zveřejněno o den později) vydala skupina českých spisovatelů (mezi kterými byl i Karel Čapek) prohlášení, ve kterých odsuzovali protiněmecké manifestace českých studentů v době tzv. insigniády; tyto útoky nazvali fašistickými.[13] Rudolf Medek na to reagoval 29. listopadu otevřeným dopisem Karlu Čapkovi. V něm se zastával násilně demonstrujících českých studentů a poukázal na původce – německé studenty, kteří obsadili Karolinum a byli odtamtud českými studenty vyhnáni. V závěru použil emotivní prohlášení „Věru, nechtěl bych vidět ten obraz, kdy Karel Čapek, S. K. Neuman [sic] a A. M. Tilschová, spolu s Jindřichem Vodákem a Vítězslavem Nezvalem cvičí ‚klencáky‘ v nějakém koncentračním táboře.“[14]

Tento dopis a zejména citovaná věta vyvolaly ostré polemiky, během kterých byl Medek účelově označován za zastánce fašismu.[15] Sám Medek později charakterizoval svou poznámku jako ironickou a žertovnou, na svém postoji však trval a prohlášení spisovatelů označil jako bolševické a polobolševické fráze.[16] Tato polemika dovedla Medka až k tomu, že v období tzv. Druhé republiky usiloval o revizi tradic meziválečné demokratické kultury.[5]

V září 1938 podepsal manifest K svědomí světa.[17][18]

Po zániku Československa

[editovat | editovat zdroj]

7. května 1939 vystoupil s hlavním, silně vlastenecky laděným projevem při uložení ostatků Karla Hynka Máchy na Vyšehradě.[19][20] Již v květnu 1939 ale začaly být na základě příkazu ministerstva školství a osvěty prověřovány knihy ve školních knihovnách a "závadné", mezi nimi i knihy Rudolfa Medka, vyřazovány. 27. března 1940 vydalo kulturní oddělení Tiskového odboru předsednictva ministerské rady dodatek k Seznamu škodlivého a nežádoucího písemnictví, podle kterého bylo třeba všechny knihy seznamu vyloučit z oběhu. Mezi 367 tituly tohoto dodatku se ocitla legionářská díla Rudolfa Medka, ve společnosti vybraných děl autorů jako Karel Čapek, Viktor Dyk, Karel Havlíček Borovský či Vítězslav Nezval.[21]

Zemřel v srpnu 1940 na zánět pobřišnice a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

První manželkou Rudolfa Medka se stala Pavla roz. Schreiberová, též Schreibrová (1892–?),[22] dcera královéhradeckého krejčovského mistra. Manželství uzavřené v srpnu 1920 bylo po dvou letech, v listopadu 1922, rozvedeno.[23] Svazek byl bezdětný. Jeho druhou manželkou byla dcera malíře Antonína Slavíčka Eva (1895–1953). Měli spolu tři děti: dceru Evu (1922–1924),[24] která zemřela předčasně na zánět slepého střeva,[25] a syny Ivana Medka (1925–2010) a Mikuláše Medka (1926–1974).

Citát

[editovat | editovat zdroj]
Chodívali jsme často, ale raději to přiznám hned, téměř denně do Paukertovy vinárny na Národní třídě...Chodíval tam i generál a spisovatel Rudolf Medek, který se hlásil k nejpravější pravici. Ale protože, jak říkal, byli mezi nimi nezáživní kumpáni, chodil raději mezi nás, ačkoliv mu bylo vyslechnout mnoho, co by jiného urazilo. Medek se jen usmíval. Když mu jednou Halas řekl, že je náš třídní nepřítel, odpověděl, že se diví, proč jen tři dny. A tak se stalo, že nad jeho rakví, když počátkem protektorátu zemřel, rozloučil se s ním Josef Hora. Pohřbili ho do hrobu jeho nešťastného tchána, malíře Antonína Slavíčka, otce jeho ženy Evy. Také nešťastné.

Jaroslav Seifert[26]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Básně

[editovat | editovat zdroj]

Jeho prvotní básnická tvorba odpovídala symbolismu, uplatňovanému v Moderní revue (ve které též publikoval):[5]

  • Půlnoc bohů – 1912,
  • Prsten – 1914.

Legionářská literatura

[editovat | editovat zdroj]

Po první světové válce byl ovlivněn svou působností v legiích. Činnost legionářů oslavoval, jeho dílo po roce 1948 v socialistickém Československu nevycházelo.

  • Svatý Václav – 1918, báseň ze Sibiře, zveřejněná později v knize "Medvídci presidenta Masaryka"[27]
  • Lví srdce – 1919, básnická sbírka oslavující legie [28]
  • Zborov – poprvé vyšlo samostatně v Čeljabinsku 1918;[29] později báseň součástí sbírky Lví srdce , jejíž zhudebnění pro sbor od Rudolfa Karla vyšlo tiskem roku 1927 .
  • Ohnivý drak – 1921, kronika posledních let monarchie, vypuknutí války a první dezerce na frontě.
  • O našich legionářích, dětech a zvířátkách na Sibiři – 1923, vyprávění vlastních vzpomínek pro děti
  • Veliké dny – 1923, zobrazuje vznik legií až po bitvu u Zborova. [30]
  • Ostrov v bouři – 1925, ukazuje zmatky na Ukrajině při říjnové revoluci. [31]
  • Mohutný sen – 1926, líčí účinkování legií na severu (Zborov) a jejich probíjení na východ (Vladivostok). [32]
  • Za domovinu – 1926, přibližuje mládeži působení legií na frontách I. světové války ve formě povídek.
  • Anabase – 1927, poslední měsíce na Dálném východě. [33]
  • Medvídci presidenta Masaryka – 1927, vázaná kniha legionářských povídek pro mládež
  • Plukovník Švec – 1928, divadelní hra o třech dějstvích o veliteli (Penza, Kazaň, Aksakovo), který se zastřelí, aby zastavil rozpad morálky.
  • Legenda o Barabášovi – 1932, román, který je obdobou Dona Quijota. Hlavní postavou je zde kapitán Barabáš a jeho sluha, román někdy bývá chápán jako polemika s Haškovým Švejkem.
  • Pouť do Československa: válečné paměti a vzpomínky z let 1914–1920 (4 díly). Praha: J. Otto, [1932]

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Za československý stát (1928, režie Vladimír Studecký, role generála)
  • Zborov (1938, režie Jan Alfred Holman a Jiří Slavíček, autor námětu)
  • Plukovník Švec (1929, režie Svatopluk Innemann, hlavní role Bedřich Karen, autor námětu – dle div. hry a románu) Plukovník Švec, román Mohutný sen/4. Část kroniky Anabaze a kniha Za svobodu [39]
  • Ohnivý drak (1925, režie Robert Zdráhal, autor námětu a scénáře)

Překlady

[editovat | editovat zdroj]

Dílo v elektronické monografii

[editovat | editovat zdroj]
  • MEDEK, Rudolf. O našich legiích: pohádky a povídky [online]. Praha: F. Topič, 1935. Dostupné online. 
  • MEDEK, Rudolf. Kronika 2. československého pěšího pluku Jiřího z Poděbrad 1916–1920 [online]. Praha: Památník odboje, 1926. Dostupné online. 
  • MEDEK, Rudolf. Mohutný sen [online]. Praha, 1929. Dostupné online. 
  • MEDEK, Rudolf. Ostrov v bouři: román z války [online]. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1929. Dostupné online. 
  • MEDEK, Rudolf. Veliké dni: Román z války [online]. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1929. Dostupné online. 
  • MEDEK, Rudolf. Ohnivý drak: Román z války [online]. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1929. Dostupné online. 
  • MEDEK, Rudolf. O našich legiích: pohádky a povídky [online]. Praha: F. Topič, 1935. Dostupné online. 

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
Řád svaté Anny, IV. třídy Řád svaté Anny, IV. třídy
Řád svatého Vladimíra, IV. třídy s meči a mašlí Řád svatého Vladimíra, IV. třída s meči a mašlí
Řád svatého Stanislava, III. třídy s meči a mašlí Řád svatého Stanislava, III. třídy s meči a mašlí
Řád svatého Jiří, IV. třídy Řád svatého Jiří, IV. třídy
Řád svaté Anny, III. třídy s meči a mašlí Řád svaté Anny, III. třídy s meči a mašlí
Československý válečný kříž 1914–1918 Československý válečný kříž 1914–1918
Řád sokola, vojenská skupina s meči Řád sokola, vojenská skupina s meči
Řád za vynikající službu Řád za vynikající službu
Československá revoluční medaile Československá revoluční medaile
Medaile vítězství Československá medaile Vítězství
Řád medvědobijce, II. třídy Řád medvědobijce, II. třídy
Řád čestné legie, V. třídy – rytíř Řád čestné legie, V. třídy – rytíř
Řád čestné legie, III. třídy – komandér Řád čestné legie, III. třídy – komandér
Řád svatého Sávy, III. třídy – komandér Řád svatého Sávy, III. třídy – komandér
Řád koruny, III. třídy – komandér Řád koruny, III. třídy – komandér

Posmrtné připomínky

[editovat | editovat zdroj]
  • Památku Rudolfa Medka jako ředitele Památníku osvobození připomíná jeho busta a pamětní deska, umístěné ve vstupní hale Armádního muzea Žižkov.[35][p 3]
  • Pamětní deska věnována Rudolfu Medkovi se nachází na domě, kde žil, na adrese Nad Štolou 1282/8, Praha 7-Holešovice.[36]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Podle databáze VÚA byl zajat 6. 1. 1916 a do legií vstoupil o pět dní dříve. Jedná se zřejmě o omyl databáze.
  2. ↑ Památník národního osvobození byl do roku 1939 umístěn v budovách dnešního Armádního muzea Žižkov na úpatí pražského vrchu Vítkov.
  3. ↑ Pražská ulice Medkova nepřipomíná Rudolfa Medka, ale odbojáře Josefa Medka.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 Záznam o narození a křtu. Státní oblastní archiv Hradec Králové, archivní pracoviště Zámrsk, matriční kniha narozených, římskokatolická farnost Hradec Králové 1877–1897, ročník 1890, signatura 51-6655, pořadové číslo 5, folio 315, digitální snímek 319 [online]. [cit. 2017-02-15]. Dostupné online.
  2. ↑ Záznam o úmrtí a pohřbu (primární), Archiv hlavního města Prahy, římskokatolická farnost při kostele Neposkvrněného početí Panny Marie v Libni, matriční kniha úmrtí 1939–1941, signatura LIBŇ Z17, ročník 1940, pořadové číslo 618, folio 200, digitální snímek 209. Dostupné online.
  3. ↑ Záznam o úmrtí a pohřbu (sekundární), Archiv hlavního města Prahy, římskokatolická farnost při kostele sv. Václava, dříve kostel sv. Filipa a Jakuba na Smíchově, matriční kniha úmrtí 1938–1943, signatura SM Z26, ročník 1940, folio 133, digitální snímek 137 Dostupn0 online.
  4. ↑ úmrtní oznámení. Národní listy. 25. 8. 1940, s. 8. Dostupné online.
  5. 1 2 3 4 OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, M-Ř. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Rudolf Medek, s. 192–197.
  6. ↑ VÚA, Záznam vojáka: Medek Rudolf, 1890
  7. ↑ Vaněk, Otakar, ed., Holeček, Vojtěch, ed. a Medek, Rudolf, ed. Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914–1920. [Kniha 1]. Praha: nákladem vlastním, 1928. 2 svazky (867 stran, 6 nečíslovaných listů obrazových příloh) – ilustrace, portréty, faksimile ; 29 cm. (Z technických důvodů vydáno ve dvou svazcích: díl I. Česká družina 1914–1916. 224 stran; část II. Československá brigáda 1916–1917. strana 227–867). Foto ze strany 487.
  8. ↑ Vaněk, Otakar, ed., Holeček, Vojtěch, ed. a Medek, Rudolf, ed. Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914–1920. [Kniha 1]. Praha: nákladem vlastním, 1928. 2 svazky (867 stran, 6 nečíslovaných listů obrazových příloh) – ilustrace, portréty, faksimile ; 29 cm. (Z technických důvodů vydáno ve dvou svazcích: díl I. Česká družina 1914–1916. 224 stran; část II. Československá brigáda 1916–1917. strana 227–867). Foto ze strany 754.
  9. ↑ Spisovatel Rudolf Medek. Národní listy (Večerník). 4. 4. 1931, s. 2. Dostupné online.
  10. ↑ Generál Medek vrátil řády. Národní listy (Večerník). 1. 10. 1938, s. 2. Dostupné online.
  11. 1 2 3 JANOUŠEK, Pavel. Gesto a skutečnost: Umění v meziválečném Československu. Příprava vydání Kateřina Piorecká. Svazek 1. Praha: Academia, Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2024. 543 s. ISBN 978-80-200-3557-8. Kapitola Plukovník Švec: Rozporuplnost pokusu o zkonstruování nadčasového legionářského mýtu, s. 223–234.
  12. ↑ KLIMEŠ, Ivan. Gesto a skutečnost: Umění v meziválečném Československu. Příprava vydání Kateřina Piorecká. Svazek 1. Praha: Academia, Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2024. 543 s. ISBN 978-80-200-3557-8. Kapitola Svatý Václav: Filmová epopej o deseti dílech, s. 235–248.
  13. ↑ Projev spisovatelů. Lidové noviny. 28. 11. 1934, s. 5. Dostupné online.
  14. ↑ Rudolf Medek k projevu Obce čs. spisovatelů. Národní listy. 29. 11. 1934, s. 1. Dostupné online.
  15. ↑ Český spisovatel pro koncentrační tábory!. Vídeňské noviny. 1934, čís. 5.12.1934, s. 2. Dostupné online.
  16. ↑ Rudolf Medek: Československý generál o koncentračních táborech. Národní listy. 2. 12. 1934, s. 3. Dostupné online.
  17. ↑ 1938 – manifest československých spisovatelů „K svědomí světa“. www.mujrozhlas.cz [online]. [cit. 2026-09-28]. Dostupné online.
  18. ↑ Manifest čs. spisovatelů K svědomí světa. Fronta.cz [online]. [cit. 2026-09-28]. Dostupné online.
  19. ↑ Po druhé a na věky do svaté země. Národní listy. 1939-05-07, roč. 79, čís. 16, s. 1. Dostupné online [cit. 2022-05-19].
  20. ↑ KOCOUREK, Katya. Čechoslovakista Rudolf Medek: politický životopis. 1. vyd. vyd. Praha: Mladá Fronta ISBN 978-80-204-2326-9. Kapitola I. Začátky vojáka-básníka, s. 25.
  21. ↑ JANÁČEK, Pavel. V obecném zájmu, Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře II.. Praha: Academia, 2015. Kapitola Část šestá (1938–1949), s. 898, 941–944.
  22. ↑ Záznam o narození a křtu, Státní oblastní archiv Hradec Králové, archivní pracoviště Zámrsk, matriční kniha narozených, římskokatolická farnost Hradec Králové 1877–1897, ročník 1890, signatura 51-6655, pořadové číslo 18, folio 361, digitální snímek 365. Dostupné online na: https://aron.vychodoceskearchivy.cz/apu/4359ae0c-f639-4f08-84c0-b81517872c81/dao/4359ae0c-f639-4f08-84c0-b81517872c81/file/7e9bb649-1e7b-40a2-99a7-aad8069d8ab5
  23. ↑ Záznam o sňatku, Státní oblastní archiv Hradec Králové, archivní pracoviště Zámrsk, Okresní úřad Hradec Králové, civilní matriční kniha oddaných 1919–1924, ročník 1920, signatura 8110, pořadové číslo 64, folio 17, digitální snímek 20. Dostupné online na: https://aron.vychodoceskearchivy.cz/apu/6dfd2e03-ced6-41df-88ff-d39ecb778f3a/dao/6dfd2e03-ced6-41df-88ff-d39ecb778f3a/file/d3675672-eb39-4461-a2d4-8ec90b285448, srovnáno Státní oblastní archiv Praha, Krajský soud civilní Praha, Rozvodový spis Rudolfa Medka a Pavly roz. Schreibrové, spisová značka Cg VI 723/22.
  24. ↑ Záznam o narození, Archiv hlavního města Prahy, Magistrát hlavního města Prahy, civilní matriční kniha narozených 1. 2. 1922 – 31. 12. 1922, ročník 1922, signatura MAG N5, pořadové číslo 418, folio 209, digitální snímek 215. Dostupné online na: https://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=03a700859b054c0181068d75ef4dc1d1&scan=215#scan215. Záznam o úmrtí a pohřbu, Státní oblastní archiv Hradec Králové, archivní pracoviště Zámrsk, Okresní úřad Hradec Králové, civilní matriční kniha zemřelých 1924–1935, ročník 1924, signatura 8120, pořadové číslo 46, folia 10, digitální snímek 14. Dostupné online na: https://aron.vychodoceskearchivy.cz/apu/3483b0f0-4738-4e09-a68d-022b88198acd/dao/3483b0f0-4738-4e09-a68d-022b88198acd/file/26907a2e-3980-469f-a954-7734f994eab5.
  25. ↑ Smuteční oznámení Evy Medkové, Literární archiv Památník národního písemnictví Praha, osobní archivní fond Rudolf Medek, pořadové číslo 44, karton 1.
  26. ↑ SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa. Praha : Československý spisovatel, 1982, str. 455
  27. ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3
  28. ↑ MEDEK, Rudolf. Lví srdce [online]. Praha: Památník Odboje, 1919 [cit. 2021-08-19]. Dostupné online.
  29. ↑ VHÚ (exponát), Medek Rudolf: Zborov
  30. ↑ MEDEK, Rudolf. Veliké dni [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1929 [cit. 2021-08-19]. Dostupné online.
  31. ↑ MEDEK, Rudolf. Ostrov v bouři [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1929 [cit. 2021-08-19]. Dostupné online.
  32. ↑ MEDEK, Rudolf. Mohutný sen [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1926 [cit. 2021-08-19]. Dostupné online.
  33. ↑ MEDEK, Rudolf. Anabase [online]. Praha: J. R. Vilímek, 1927 [cit. 2021-08-19]. Dostupné online.
  34. ↑ Národní divadlo, archiv: Sadko (1927/1928). archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2017-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-16.
  35. ↑ Památné místo Obětem 2. světové války, Rudolf Medek a Památník osvobození
  36. ↑ Pamětní deska Rudolf Medek | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2026-03-21]. Dostupné online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rudolf_Medek&oldid=26245591“