Mikrotonální hudba

Mikrotonální hudba nebo též mikrotonalita je hudba, která záměrně pracuje s různými typy ladění se vzdálenostmi mezi tóny odlišnými od intervalů běžně používaných, nejčastěji s intervaly menšími než půltón. Jako mikrotonální je však dnes možné označit jakoukoli hudbu používající jiné než rovnoměrně temperované ladění.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Mikrotonální hudba není originálním novodobým produktem. Nacházíme ji nejen v téměř všech mimoevropských kulturách (např. v arabské, perské, indické, thajské, africké, indonéské, indiánské, ad. hudbě), ale běžně i v evropské hudbě lidové, např. na Moravském Slovácku. Pramenem teoretických základů evropské mikrotonality je antické Řecko, kde užití odlišných intervalů bylo běžné.
V artificální evropské hudbě se mikrotonalita objevuje již v 16. století, kdy Guillaume Costeley v písni „Seigneur Dieu ta pitié“ z roku 1558 i ve své teoretické práci použil 1/3-koma středotónové ladění a oktávu dělil na 19 stejných dílů. Italský renesanční skladatel Nicola Vicentino (1511–1576) experimentoval s mikrotonalitou v rámci svého zkoumání jejího antického originálu. Vyrobil nástroj s 36 klávesami pro jednu oktávu, který se nazýval archicembalo.
Novodobá mikrotonalita
[editovat | editovat zdroj]
V novodobé umělé hudbě se mikrotonalita objevuje ve druhé dekádě 20. století a posléze se stává základem pro tvorbu celé řady moderních skladatelů, z nichž nejvýznamnějšími jsou Alois Hába, Giacinto Scelsi, Glenn Branca, Milan Guštar, Charles Ives, Harry Partch, Ivor Darreg, Eugène Ysaÿe, King Gizzard & the Lizard Wizard, Nicola Vicentino, Adriaan Fokker, Paul Erlich, Ivan Wyschnegradsky, Joseph Schillinger, Valeri Brainin či Yuri Landman (Moodswinger), v soudobé české hudbě mikrotonalitu užívají Martin Smolka či Vladimír Hirsch.
Partchův diamant
[editovat | editovat zdroj]7limitální Partchův harmonický diamant:
7/4
3/2 7/5
5/4 6/5 7/6
1/1 1/1 1/1 1/1
8/5 5/3 12/7
4/3 10/7
8/7
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu mikrotonální hudba na Wikimedia Commons