Menyhért Lónyay

Menyhért Lónyay
Menyhért Lónyay
	Menyhért Lónyay na rytině z roku 1871
Ministr financí Uherska
	Ve funkci:; 12. února 1867 – 23. května 1870
Předchůdce	vznik uherské vlády
Nástupce	Károly Kerkapoly
Ministr financí Rakouska-Uherska
	Ve funkci:; 21. května 1870 – 14. listopadu 1871
Předchůdce	Ferdinand von Beust
Nástupce	Gyula Andrássy
Předseda vlády Uherska
	Ve funkci:; 14. listopadu 1871 – 4. prosince 1872
Předchůdce	Gyula Andrássy
Nástupce	József Szlávy
Poslanec Uherského sněmu
	Ve funkci:; 1843 – 1882
Člen Sněmovny magnátů
	Ve funkci:; 1875 – ???
Narození	6. ledna 1822; Nagylónya; Rakouské císařství
Úmrtí	3. listopadu 1884 (ve věku 62 let); Budapešť; Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Nagylónya
Občanství	Rakouské císařství a Maďarsko
Choť	Emília Kappelová
Rodiče	János Lónyay a Florentina Lónyay
Děti	Menyhért Lónyay
Příbuzní	Palma Lónyayová z Nagy-Lónya a Vásáros-Namény (vnučka)
Alma mater	Pešťská univerzita
Profese	ekonom, politik a hlava vlády
Náboženství	kalvinismus
Podpis
Commons	Menyhért Lónyay
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Menyhért Lónyay, plným jménem Menyhért Lónyay von Nagylónya und Vásárosnamény, někdy též Melchior Lónyay (6. ledna 1822 Nagylónya – 3. listopadu 1884 Budapešť), byl rakousko-uherský šlechtic a politik, v letech 1870–1871 ministr financí Rakouska-Uherska, pak v letech 1871–1872 předseda vlády Uherska (vláda Menyhérta Lónyaye).

Biografie

Vystudoval právo a filozofii na Pešťské univerzitě, kde roku 1839 získal titul doktora filozofie. Cestoval po Evropě. V roce 1843 a 1847 se stal poslancem Uherského sněmu za Berežskou župu. Byl členem Liberální strany a patřil mezi stoupence Józsefa Eötvöse. Publikoval články na národohospodářská témata. Během revoluce 1848-1849 v Rakouském císařství byl členem parlamentu. V roce 1848 se stal ministerským radou a roku 1849 státním tajemníkem na ministerstvu financí. Pak po porážce revoluce uprchl do zahraničí, do vlasti se vrátil již koncem roku 1850. Od roku 1858 byl činný v bankovnictví. Založil a vedl první pojišťovnu.^[3]

Jeho politická kariéra vrcholila po rakousko-uherském vyrovnání. 12. února 1867 nastoupil do vlády Gyuly Andrássyho na pozici ministra financi Uherska. Portfolio si udržel do 23. května 1870.^[4] 3. srpna 1871 byl Františkem Josefem I. povýšen na hraběte. Následně působil od 21. května 1870 do 14. listopadu 1871 jako společný ministr financí Rakouska-Uherska (po rakousko-uherském vyrovnání šlo ovšem spíše o účetní post, bez výraznějších exekutivních a rozpočtových pravomocí^[5]).

Úplný vrchol jeho politické dráhy nastal od 14. listopadu 1871 do 4. prosince 1872, kdy se stal předsedou vlády Uherska (vláda Menyhérta Lónyaye). V této vládě zároveň zastával i funkci ministra zeměbrany (zodpovědný za uherské zeměbranecké ozbrojené síly, honvéd).^[6] Odstoupil kvůli trvalé kritice z řad opozice. Až do roku 1882 nicméně zůstal poslancem Uherského parlamentu. Od roku 1875 zasedal rovněž v Sněmovně mangátů (jmenovaná horní komora Uherského parlamentu). Od roku 1871 působil jako prezident Uherské akademie věd.^[3]^[7]

Roku 1845 se oženil s Emilií Kappelovou, která pocházela z bohaté budapešťské bankéřské rodiny. Z manželství se narodily čtyři synové.

Jeho synovcem byl generál Albert Lónyay.^[3]

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Menyhért Lónyay na Wikimedia Commons

Reference

↑ S přestávkami.
↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
1 2 3 Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 5. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Lónyay von Nagylónya und Vásárosnamény Menyhért, Politiker unf Publizist, s. 307. (německy)
↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 593.
↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 225.
↑ Československé dějiny v datech, s. 594
↑ Meyers Konversationslexikon, Verlag des Bibliographischen Instituts, Leipzig und Wien, 5. vydání, 1885-1892, 10. svazek: Königshofen - Luzon [online]. retrobibliothek.de [cit. 2013-05-26]. Dostupné online. (německy)

[1] S přestávkami.

[56296c22fda8ff0509f71ed7cc067bcbe11856ac-2] Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.

[Biographien-3] 1 2 3 Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 5. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Lónyay von Nagylónya und Vásárosnamény Menyhért, Politiker unf Publizist, s. 307. (německy)

[svoboda-4] kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 593.

[5] Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 225.

[svoboda2-6] Československé dějiny v datech, s. 594

[7] Meyers Konversationslexikon, Verlag des Bibliographischen Instituts, Leipzig und Wien, 5. vydání, 1885-1892, 10. svazek: Königshofen - Luzon [online]. retrobibliothek.de [cit. 2013-05-26]. Dostupné online. (německy)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

Premiéři Maďarska

Uhersko během Revoluce 1848–1849	Lajos Batthyány (1848) • Ádám Récsey (1848) • Lajos Kossuth (1848–1849) • Bertalan Szemere (1849)

Uhersko v rámci Rakouska-Uherska	Gyula Andrássy (1867–1871) • Menyhért Lónyay (1871–1872) • József Szlávy (1872–1874) • István Bittó (1874–1875) • Béla Wenkheim (1875) • Kálmán Tisza (1875–1890) • Gyula Szapáry (1890–1892) • Sándor Wekerle (1892–1895) • Dezső Bánffy (1895–1899) • Kálmán Széll (1899–1903) • Károly Khuen-Héderváry (1903) • István Tisza (1903–1905) • Géza Fejérváry (1905–1906) • Sándor Wekerle (1906–1910) • Károly Khuen-Héderváry (1910–1912) • László Lukács (1912–1913) • István Tisza (1913–1917) • Móric Esterházy (1917) • Sándor Wekerle (1917–1918) • János Hadik (1918)

První Maďarská republika	Mihály Károlyi (1918–1919) • Dénes Berinkey (1919)

Maďarská republika rad	Sándor Garbai (1919) • Gyula Peidl (1919) • (Protirevoluční vláda: Gyula Károlyi (1919) • Dezső Pattantyús-Ábrahám (1919)

Maďarské království	István Friedrich (1919) • Károly Huszár (1919–1920) • Sándor Simonyi-Semadam (1920) • Pál Teleki (1920–1921) • István Bethlen (1921–1931) • Gyula Károlyi (1931–1932) • Gyula Gömbös (1932–1936) • Kálmán Darányi (1936–1938) • Béla Imrédy (1938–1939) • Pál Teleki (1939–1941) • László Bárdossy (1941–1942) • Miklós Kállay (1942–1944) • Döme Sztójay (1944) • Géza Lakatos (1944) • Ferenc Szálasi (1944–1945) • Béla Miklós (1945)

Druhá Maďarská republika	Zoltán Tildy (1945–1946) • Ferenc Nagy (1946–1947) • Lajos Dinnyés (1947–1948)

Maďarská lidová republika	István Dobi (1948–1952) • Mátyás Rákosi (1952–1953) • Imre Nagy (1953–1955) • András Hegedűs (1955–1956) • Imre Nagy (1956) • János Kádár (1956–1958) • Ferenc Münnich (1958–1961) • János Kádár (1961–1965) • Gyula Kállai (1965–1967) • Jenő Fock (1967–1975) • György Lázár (1975–1987) • Károly Grósz (1987–1988) • Miklós Németh (1988–1989)

Třetí Maďarská republika	József Antall (1990–1993) • Péter Boross (1993–1994) • Gyula Horn (1994–1998) • Viktor Orbán (1998–2002) • Péter Medgyessy (2002–2004) • Ferenc Gyurcsány (2004–2009) • Gordon Bajnai (2009–2010) • Viktor Orbán (2010–2026) • Péter Magyar (od 2026)