Přeskočit na obsah

Leo Tindemans

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Leo Tindemans
Tindemans v roce 2006
Tindemans v roce 2006
Předseda vlády Belgie
Ve funkci:
25. dubna 1974 – 20. října 1978
PanovníkBaudouin I. Belgický
PředchůdceEdmond Leburton
NástupcePaul Vanden Boeynants
Ministr zahraničních věcí Belgie
Ve funkci:
17. prosince 1981 – 19. června 1989
Předseda vládyWilfried Martens
PředchůdceCharles-Ferdinand Nothomb
NástupceMark Eyskens
Předseda Evropské lidové strany
Ve funkci:
8. června 1976 – 1985
PředchůdceFunkce vznikla
NástupcePiet Bukman
Poslanec Evropského parlamentu
Ve funkci:
25. července 1989 – 19. července 1999
Ve funkci:
17. července 1979 – 16. prosinec 1981
Stranická příslušnost
ČlenstvíChristen-Democratisch en Vlaams
Narození16. dubna 1922
Zwijndrecht
Úmrtí26. prosince 2014 (ve věku 92 let)
Edegem
Příčina úmrtínemoc
Místo pohřbeníEdegem
ObčanstvíBelgie
DětiBruno Tindemans
Alma materGentská univerzita (1944–1946)
Harvardova univerzita (1962)
Katolická univerzita v Lovani (do 1967)
Profesepolitik, diplomat, novinář, ekonom, hlava vlády, starosta a ministr
OceněníCena Karla Velikého (1976)
honorary doctor of Heriot-Watt University (1978)
medaile Roberta Schumana (1986)
Minister of State (1992)
Evropská řemeslná cena (1993)
… více na Wikidatech
CommonsLeo Tindemans
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leonard Clemence „Leo“ Tindemans (16. dubna 1922 Zwijndrecht – 26. prosince 2014 Edegem) byl belgický křesťansko-demokratický politik, který v letech 1974–1978 zastával funkci premiéra. Jako premiér vedl dva kabinety, ten první byl menšinový s liberály, druhý se socialisty a vlámskými nacionalisty. Jako ministr odpovědný za problematiku regionů připravil novelu belgické ústavy, která z Belgie učinila důsledně federální stát.

Je autorem Tindemansovy zprávy, dokumentu, který navrhl konkrétní kroky k prohloubení evropské integrace a vytvoření skutečné Evropské unie se silnější společnou zahraniční, hospodářskou a politickou politikou.

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Raná kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Tindemans byl členem Křesťanské lidové strany (CVP), která v té době měla silnou pozici ve Vlámsku. V roce 1961 byl zvolen do Sněmovny reprezentantů, mandát obhájil v letech 1965, 1968, 1971, 1974, 1977 a 1978. V letech 1965–1973 byl starostou obce Edegem.[1]

V roce 1968 se stal ministrem pověřeným vztahy mezi jazykovými společenstvími (1968–1972). V této funkci připravil první ústavní reformu, která zahájila přeměnu Belgie ve federální stát. Roku 1972 se stal ministrem zemědělství (1972–1973) a v roce 1973 místopředsedou vlády a ministrem rozpočtu (1973–1974).[1]

Předseda vlády (1974–1978)

[editovat | editovat zdroj]

Tindemans zastával úřad belgického předsedy vlády ve dvou vládách od 25. dubna 1974 do 20. října 1978. Jeho první kabinet byl menšinovou vládou složenou z křesťanských demokratů a liberálů. Když jeho první vláda v roce 1977 padla, dokázal zvítězit v následných předčasných parlamentních volbách se ziskem 983 000 hlasů, což je v belgických volbách rekordní výsledek. Na základě tohoto výsledku utvořil druhý kabinet složený z křesťanských demokratů, socialistů a vlámských nacionalistů. Jeho druhá vláda (1977–1978) se rozpadla v důsledku sporů kolem Egmontského paktu.[2][1]

V roce 1976 mu byla udělena Cena Karla Velikého.

Tindemansova zpráva

[editovat | editovat zdroj]

Po skončení pařížského summitu v roce 1974 byl Tindemans pověřen vypracováním zprávy, která měla vymezit obsah pojmu „Evropská unie“.[3] Konzultoval nejen dokumenty Evropského parlamentu, Evropské komise a Evropského soudního dvora, vyžádal si ale také stanoviska členů evropských vlád a „dalších vlivných sil v jednotlivých státech“. Tindemans se záměrně vyhýbal použití pojmu ústava a své návrhy označoval za „novou etapu v dějinách sjednocování Evropy, které lze dosáhnout pouze nepřetržitým procesem“.[3] Zpráva se soustředila na čtyři hlavní oblasti: evropskou zahraniční politiku, evropskou hospodářskou a sociální politiku, práva evropských občanů a posílení stávajících evropských institucí.[3]

Tindemans (vlevo) na oficiální návštěvě USA s americkým prezidentem Jimmym Carterem; 1977

V oblasti společné zahraniční politiky Tindemans tvrdil, že Evropa musí vystupovat navenek jednotně nejen v otázkách bezpečnosti, cel a obchodu, ale také v hospodářské oblasti. Prosazoval vytvoření jediného rozhodovacího centra pro řešení těchto záležitostí a přeměnu spolupráce členských států v zahraniční politice na právní povinnost. Domníval se, že klíčovou úlohu by v tomto směru měla sehrát posílená Rada. Zdůrazňoval nadřazenost společného evropského zájmu nad zájmy jednotlivých států a navrhoval ustanovit zástupce odpovědného za prezentaci společných evropských rozhodnutí. Zvláštní důraz kladl na posílení vztahů mezi Evropou a Spojenými státy a navrhl jmenování zástupce Evropské unie ve Spojených státech. Zároveň podporoval budoucí vytvoření společné obranné politiky.[3]

V oblasti hospodářské a sociální politiky prosazoval obnovení diskusí o společné hospodářské a měnové politice, které se během hospodářské recese počátku 70. let zastavily. V rámci tohoto procesu podporoval také upevnění a reformu takzvaného měnového hada.[3] Navrhoval rozšířit rozsah měnové politiky vytvořením vnitřní měnové politiky, rozpočtové politiky a plánů na kontrolu inflace. Podporoval odstranění zbývajících překážek volného pohybu kapitálu v rámci Evropského hospodářského společenství.

Tindemans rovněž usiloval o vytvoření „Evropy občanů“. Podporoval evropská občanská práva, práva spotřebitelů a ochranu životního prostředí. Prosazoval vznik evropské pasové unie a integrovaných vzdělávacích systémů. Zároveň vyzýval k rozsáhlé institucionální reformě, zejména k posílení pravomocí Evropského parlamentu a reformě Evropské rady, Rady ministrů i Evropské komise.

Vzhledem k tehdejším hospodářským podmínkám neměla Tindemansova zpráva bezprostřední dopad. Přesto vedla k požadavku Rady ministrů zahraničí a Komise na vypracovávání každoroční zprávy o pokroku Evropské unie. Ačkoli byla zpráva velmi optimistická a federalistická, řada jejích návrhů se později stala součástí Evropské unie, a to například společná hospodářská a zahraniční politika či některé symboly Evropské unie.[4]

Mezinárodní aktivity

[editovat | editovat zdroj]

V 70. letech byl pravidelným účastníkem setkání skupiny Le Cercle.

V roce 1980 se zúčastnil nejméně jedné konference skupiny Bilderberg v Cáchách. Je uveden také na předběžném seznamu účastníků konference Bilderberg z roku 1967, což znamená, že byl pozván a pozvání přijal. Není však jasné, zda svou účast na poslední chvíli zrušil, nebo zda byl následně vyřazen z oficiálního seznamu účastníků.

Pozdější kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Hrob Lea Tindemanse v Edegemu

V roce 1976 byl na zakládajícím kongresu Evropské lidové strany v Bruselu zvolen prvním předsedou nové strany. V této funkci měl úkol sjednocovat postoje a hledat shodu mezi různými představiteli a členskými stranami ELS a vést stranu během prvních přímých voleb do Evropského parlamentu v roce 1979.

V roce 1978 obdržel čestný doktorát Heriot-Wattovy univerzity.[5]

Do Evropského parlamentu byl zvolen rekordním počtem hlasů a byl jeho poslancem v letech 1979–1981; v tomto období byl zároveň předsedou CVP. Po parlamentních volbách v roce 1981 se vrátil do belgické politiky a stal se ministrem zahraničních věcí (1981–1989).[6] Po volbách do Evropského parlamentu v roce 1989 se do této instituce vrátil a vykonával mandát po dvě volební období až do svého odchodu z politiky v roce 1999. V letech 1994–1995 byl předsedou Tindemansovy skupiny.

Zemřel dne 26. listopadu 2014 v Edegemu ve věku 92 let.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leo Tindemans na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 3 STAFF, Reuters. Former Belgian premier Leo Tindemans dies at 92. U.S.. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-18. (anglicky)
  2. ↑ Belgium – eight months with no government. The Independent [online]. 2011-02-13 [cit. 2026-06-15]. Dostupné online. (anglicky)
  3. 1 2 3 4 5 TINDEMANS, Leo. European Union. Report by Mr. Leo Tindemans, Prime Minister of Belgium, to the European Council. Bulletin of the European Communities, Supplement 1/76. (commonly called the Tindemans Report). aei.pitt.edu [online]. 1976 [cit. 2026-06-15]. Dostupné online.
  4. ↑ The Tindemans Report - Historical events in the European integration process (1945–2009) - CVCE Website. www.cvce.eu [online]. [cit. 2026-06-15]. Dostupné online.
  5. ↑ WEBPERSON@HW.AC.UK. Heriot-Watt University Edinburgh: Honorary Graduates. www1.hw.ac.uk [online]. [cit. 2026-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-18. (anglicky)
  6. ↑ UPI. ATTACK ON LIBYA: CHARTING A FUTURE COURSE; Libya Requested Help On Truce, Belgian Says. The New York Times. 1986-04-16. Dostupné online [cit. 2026-06-15]. ISSN 0362-4331. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Leo_Tindemans&oldid=26114701“