Přeskočit na obsah

Konstantin Michajlovič Simonov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Konstantin Michajlovič Simonov
Rodné jménoКирилл Михайлович Симонов
Narození15.jul. / 28. listopadu 1915greg.
Petrohrad
Úmrtí28. srpna 1979 (ve věku 63 let)
Moskva
Příčina úmrtírakovina plic
Místo pohřbeníMahilioŭski rajon
Povolánínovinář, básník, překladatel, dramatik, scenárista, spisovatel, prozaik, politik a válečný zpravodaj
StátSovětský svaz
Alma materLiterární institut Maxima Gorkého (do 1938)
Moskevský institut filozofie, literatury a historie
Vojensko-politická akademie V. I. Lenina
Žánrnovela, epická poezie, verš, črta, novela, poema, poezie a drama
Témataspisovatel
OceněníŘád čestného odznaku (1939)
Řád rudého praporu (1942)
Stalinova cena 1. třídy (1942)
Stalinova cena 2. třídy (1943)
Stalinova cena 2. třídy (1946)
… více na Wikidatech
Politická příslušnostKomunistická strana Sovětského svazu (od 1942)
ChoťLarisa Alexejevna Zadová (od 1957)
Natalija Sokolovová
Valentina Serova
Evgenia Laskina
DětiAleksei Simonov
RodičeMikhail Simonov a Alexandra Leonidovna Obolenskaja
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konstantin Michajlovič Simonov (rusky Константин Михайлович Симонов; 15. listopadujul./ 28. listopadu 1915greg. Petrohrad – 28. srpna 1979 Moskva)[1] byl sovětský spisovatel, básník, dramatik a překladatel.

Konstantin Simonov pocházel ze šlechtické rodiny, jeho matka Alexandra pocházela z knížecího rodu Obolenských, spřízněného s dynastií Romanovců. Byl pokřtěn jménem Kiril, ale během studií, kolem roku 1935, si změnil jméno na Konstantin, zřejmě proto, že kvůli svému ráčkování nedokázal původní jméno správně vyslovit. Svou literární dráhu Konstantin Simonov začínal jako válečný dopisovatel, teprve poté se stal spisovatelem.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Simonovova tvorba se opírá o jeho zážitky z druhé světové války, kde se pokoušel propojit dokumentaristiku s epickou tvorbou. Podobně jako jeho současník Ilja Erenburg, psal i Simonov v ostře protiněmeckém, propagandistickém duchu a jeho texty nemají velkou historickou hodnotu. Po válce dlouhá léta působil jako tajemník Svazu spisovatelů SSSR.

  • Živí a mrtví (1959) – popisuje bitvu o Moskvu
  • Člověk se nerodí pro válku (1964) – obrana Stalingradu
  • Poslední léto (1972) – běloruské operace Rudé armády, nepokouší se o nestrannost.
  • Dny a noci
  • Přátelé a nepřátelé
  • Dým otčiny
  • Než zmlkla děla
  • Počkej na mě (1941) - slavná báseň o vojákovi, jenž se loučí se svou milou
  • Mezi dvěma moři (1946) – zápisky válečného dopisovatele

Drama

[editovat | editovat zdroj]
  • Ruská otázka
  • Čtvrtý

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-08-15]. Heslo СИ́МОНОВ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-28. (rusky)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Jaroslav Žák: heslo Simonov, Konstantin, Michajlovič in: Slovník spisovatelů, Sovětský svaz, svazek II (L-Ž), Odeon, Praha 1978, str. 336;

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Konstantin_Michajlovič_Simonov&oldid=25852737“