Přeskočit na obsah

Josef Nálepa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Nálepa
Narození16. ledna 1936
Ostrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí13. června 2012 (ve věku 76 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánísochař, medailér, sportovec a trenér
Manžel(ka)Hana Nálepová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Nálepa (16. ledna 1936, Ostrava – 13. června 2012, Praha) byl český umělec a sportovec – medailér, kreslíř, sochař – portrétista. Kromě umění se také věnoval sportu, šlo o osminásobného mistra Československa ve vodním lyžování, ve kterém také působil jako reprezentační trenér. Patřil také v Československu k prvním průkopníkům létání na rogalu, které od roku 1975 testoval na dálnici mezi Prahou a Mirošovicemi.[1]

V letech 1952–1956 vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze. V letech 1956–1962 studoval sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byli jeho učiteli nejdříve Karel Pokorný (do školního roku 1960–1961) a pak Karel Hladík (absolutorium 1962).[2] Jeho spolužáky byli mj. Jan Pichl a Čestmír Mudruňka. Portrétní umění studoval také soukromě u Emanuela Kodeta. Kromě toho studoval i na Fakultě tělesné výchovy sportu Univerzity Karlovy.

Proslul zejména jakožto sochař – portrétista.

  • Mezi třemi desítkami jeho bust patří k nejznámějším busta malíře Salvadora Dalího,[3] kterého portrétoval v jeho španělském sídle Cadaquez jako jediný na světě podle skutečnosti, protože mu Dalí seděl modelem. Nálepa se s malířem setkal dvakrát, poprvé u příležitosti mezinárodních závodů na vodních lyžích, při nichž byl trenárem české výpravy, a podruhé v roce 1974, kdy si k portrétování přivezl z Prahy sochařské náčiní i hlínu na modelování.[4] Kromě busty vytvořil také sochu stojícího Dalího v komorním formátu, jak si prohlíží zlaté vejce.
  • Portrétoval mnohé československé umělce. Patří k nim portréty Vlasty Buriana i pamětní deska v Praze-Dejvicích na někdejší Burianově vile, Jiřího Sováka, Miroslava Horníčka, Karla Gotta, Hany Hegerové a dalších. Při předání busty Stelle Zázvorkové řekl, že portrétuje pouze osobnosti, které mu jsou sympatické.[5]
  • Z osobností minulých epoch to jsou busta Tomáše Bati, busty Aloise Svobody a Quida Schwanka na pomník donátorů pražské zoologické zahrady v Praze–Tróji či busta německého zeměpisce a spisovatele Albrechta Haushofera († 1945) v Berlíně.
  • Dále tvořil monumentální kompozice a sochy v životním i nadživotním měřítku. K umělecky nejzdařilejším patří dvě díla: abstraktní kompozice z ocelových plátů před Michelskou plynárnou v Praze 4 - ulici U plynárny, a kamenné torzo ženy v Banskobystrické ulici v Praze–Dejvicích. Další sochy jsou -podobně jako většina bust- realistické: bronzová socha jdoucího byznysmena v Berlíně Alt-Moabitu, socha vznášející se gymnastky nebo socha Josefa Masopusta v Praze Na Julisce, v době odhalení to byl jediný pomník žijící osobnosti, Josef Masopust se slavnosti zúčastnil.
  • Drobný formát má pozlacená bronzová soška rychlobruslařky, určená pro Martinu Sáblíkovou za její vítězství na zimní olympiádě ve Vancouveru v roce 2010.
  • Jako medailér byl autorem dvoukorunové československé mince z roku 1972, několika pamětních mincí a medailí se sportovní či leteckou tematikou, například pamětní medaile k leteckému setkání MEMORIAL AIR SHOW v Roudnici nad Labem z roku 1991[6] nebo k 80. výročí prvního letu ing. Jana Kašpara Pardubice–Praha.
  • Jako kreslíř vytvořil například pro město Třeboň výtvarné návrhy k tamější plánované lázeňské kolonádě, nebo sportovní plakáty.

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Jeho manželkou byla textilní výtvarnice Hana Nálepová, která prováděla tapisérie podle jeho návrhů. Nálepa pracoval v Praze na Hradčanech, v ateliéru na Novém Světě.

Josef Nálepa, Marie Kousalíková a Alexander Vondra při odhalování sochy Josefa Masopusta na pražské Julisce
  1. ↑ ADLER, Petr. Odvážní mladí muži na létajících hrazdách. Mladý svět [online]. 1975-09-10 [cit. 2026-05-31]. Dostupné online.
  2. ↑ KOTALÍK Jiří (editor): Almanach Akademie výtvarných umění k 180. výročí založení (1790–1979). Praha : Akademie výtvarných umění a Národní galerie, 1979, s. 117
  3. ↑ Busta existuje v různých replikách v bronzu, někdy pozlacená
  4. ↑ KŘESŤAN, Rudolf. Maestro řekl maestro. Mladý svět [online]. 1975-02-12 [cit. 2026-05-31]. Dostupné online.
  5. ↑ Hrubešová Eva: Herečka Stella Zázvorková. Praha: Petrklíč 2004, s. 119 ISBN 80-7229-124-6
  6. ↑ Haimann, Petr: Slovník autorů a zhotovitelů mincí, medailí, plaket, vyznamenání a odznaků se vztahem k Čechám, Moravě, Slezsku a Slovensku (1505-2005). Praha : Libri 2006, s. 310, ISBN 80-7277-324-0

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Malý Zbyšek, Malá Alena: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2002, svazek 9 (Ml-Nou). Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2002, s. 182.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]