Přeskočit na obsah

Jan Kratochvíle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
O českém katolickém duchovním a politikovi, poslanci Říšského sněmu v roce 1848 pojednává článek Jan Milostín Kratochvíle.
Jan Kratochvíle
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1874
Volební obvodTábor, Mladá Vožice, Soběslav, Veselí
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1864 – 1865
Ve funkci:
1871 – 1879[1]
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodní strana (staročeši) (do 1874)
Národní strana svobodomyslná (mladočeši) (od 1874)

Narození9. května 1828
Kardašova Řečice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí28. srpna 1880 (ve věku 52 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Profesespisovatel, novinář, právník a publicista
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Kratochvíle (9. května 1828 Kardašova Řečice – 28. srpna 1880 Praha[2]) byl český právník, novinář a politik, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady.

Profesí byl právníkem. Měl praxi v Soběslavi, později působil jako právník v Praze. Publikoval právní studie. V letech 1864 a 1865 přispíval pro Národní listy sérií novinářských reportáží ze sněmu. Sepsal podrobné pojednání o obecním řádu (systém komunálních voleb).[2][3]

Po obnovení ústavního života v Rakouském císařství počátkem 60. let 19. století se zapojil do zemské a celostátní politiky. V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen v kurii venkovských obcí (volební obvod Tábor – Mladá Vožice – Soběslav – Veselí) do Českého zemského sněmu.[4] Zvolen byl jako oficiální kandidát českého volebního výboru (Národní strana).[5] Opětovně byl zvolen do sněmu za týž obvod v zemských volbách v lednu 1867[6] i v krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867.[7]

V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[8] Čeští poslanci tehdy praktikovali politiku pasivní rezistence, při níž bojkotovali práci zemského sněmu. Kvůli absenci tak byli zbavování mandátů a v nově vypsaných doplňovacích volbách byli vesměs manifestačně voleni znovu. Kratochvíle byl takto Zbaven mandátu pro absenci v září 1868.[9] Zvolen byl znovu v doplňovacích volbách v září 1869.[10] Mandát obhájil také v řádných zemských volbách v roce 1870[11] a zemských volbách v roce 1872.[12] Následovala opět ztráta mandátu pro neúčast na práci sněmu a opětovné zvolení v doplňovacích volbách v říjnu 1873.[13] Po další ztrátě poslaneckého křesla již ale na jeho místo ve volebním obvodu Tábor – Mladá Vožice – Soběslav – Veselí usedl roku 1874 Emanuel Kletečka.[14]

V téže době také několikrát zasedal v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam ho vyslal zemský sněm poprvé v květnu 1864 (tehdy ještě Říšská rada nevolena přímo, ale tvořena delegáty jednotlivých zemských sněmů).[15] Znovu sem byl delegován v roce 1871. Nedostavil se ale do sněmovny, a proto byl jeho mandát 11. června 1872 prohlášen za zaniklý.[16] Do vídeňského parlamentu byl zvolen i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 za kurii venkovských obcí, obvod Tábor, Pelhřimov atd. I nyní ale postupoval ve shodě s českou politickou reprezentací a bojkotoval práci parlamentu. Z politických důvodů se nedostavil do sněmovny, čímž byl jeho mandát prohlášen za zaniklý.[17]

V posledních letech před smrtí se s rodinou ocitl v „krutých ekonomických poměrech.“ V dubnu 1879 onemocněl a od té doby již se neuzdravil. Zemřel na zánět plic v zemském ústavu pro choromyslné.[3] Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.[18]

  1. ↑ V 70. letech 19. století fakticky nevykonával mandát, v rámci politiky pasivní rezistence mandát nepřebíral.
  2. 1 2 Kratochvíle, Jan, 1828–1880 [online]. Městská knihovna Jindřichův Hradec – Katalog Clavius [cit. 2013-08-05]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  3. 1 2 Denní zprávy. JUC. Jan Kratochvíle. Národní listy. Srpen 1880, roč. 20, čís. 209, s. 3. Dostupné online.
  4. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1861skc/stenprot/002schuz/s002008.htm
  5. ↑ Národní listy 20. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6086911&picp=&it=&s=djvu
  6. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/003schuz/s003001.htm
  7. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/001schuz/s001004.htm
  8. ↑ Osvědčení poslancův českých. Národní noviny. Srpen 1868, čís. 37, s. 1. Dostupné online.
  9. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/2/stenprot/020schuz/s020006.htm
  10. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/3/stenprot/001schuz/s001001.htm
  11. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/002schuz/s002001.htm
  12. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/003schuz/s003001.htm
  13. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/2/stenprot/001schuz/s001001.htm
  14. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/3/stenprot/001schuz/s001003.htm
  15. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0003&page=211&size=45
  16. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?apm=0&aid=spa&datum=00070002&seite=00000003
  17. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&pos=27
  18. ↑ Facebook. www.facebook.com [online]. [cit. 2020-11-13]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]