Hugo van der Goes
Hugo van der Goes (přibližně 1430/1440, Ghent – 1482, Auderghem) byl pozdně gotický vlámský malíř, jeden z nejvýznamnějších představitelů Severské renesance.
| Hugo van der Goes | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1440 Gent |
| Úmrtí | 1482 (ve věku 41–42 let) Red Cloister |
| Povolání | malíř, kreslíř, umělec, history painter a miniaturista |
| Významná díla | Portinari Altarpiece Adoration of the Shepherds Death of the Virgin Monforte Altarpiece |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se v Gentu, kde je v roce 1467 uváděn jako mistr a člen místního cechu umělců. V následujícím roce byl pověřen slavnostní dekorací města Bruggy při příležitosti sňatku burgundského vévody Karla Smělého s Margaretou z Yorku. V roce 1470 si vzal Mariu Maddalenu Baroncelli, se kterou měl deset dětí. V letech 1473 – 1476 byl doyenem cechu sv. Lukáše v Gentu. Trpěl depresemi, proto kolem roku 1478 odešel do augustiniánského kláštera Červeného kříže poblíž Bruselu jako jeho laický člen, protože se domníval, že klášterní život jeho nemoc utiší.
V klášteře byl velmi vážený a navštívila ho zde řada významných osobností, včetně pozdějšího císaře Maxmiliána I. Roku 1480 ho povolala radnice v Lovani, aby dokončil křídlo triptychu oltáře, jehož centrální část vytvořil Dieric Bouts. Deprese však nepolevily a po cestě do Kolína nad Rýnem, kterou podnikl v roce 1481 se pokusil o sebevraždu. V roce 1482 zemřel a byl pohřben na hřbitově kláštera, kde je nyní umístěna pamětní deska.[1]
Dílo
editovat
Jeho nejslavnějším a jediným ověřeným dílem je Oltář Portinariho (kolem roku 1475, objednaný bankéřem rodiny Medicejů Tommasem Portinarim pro kostel San Egidio v nemocnici Santa Maria Nuova ve Florencii. V současné době je ve florentské galerii Uffizi). Celý triptych má rozměry 253 x 586 cm. Křídla oltáře znázorňují rodinné příslušníky a svaté patrony, na zadní straně je provedeno Zvěstování technikou grisaille. Centrální scéna s klaněním pastýřů má přibližně kruhovou kompozici v jejímž středu leží Ježíšek ve věnci paprsků. Prostorovou hloubku vytvářejí architektonické prvky a plochy ustupující do pozadí jako kulisy. Postavy ztratily na trojrozměrnosti, ale vyznačují se silou výrazu a gest. Malíř se ve znázornění postav vrací k hieratické perspektivě a andělé v popředí jsou výrazně menších rozměrů oproti hlavním postavám Panny Marie, Josefa a pastýřů. Kvalitou malířského provedení nádherných plášťů nebo květin převyšuje díla předchozích generací a ovlivnil např. florentské malíře Ghirlandaia, Filippina Lippi, Leonarda da Vinci.[2]
U ostatních děl, přisuzovaných Hugo van der Goes, je autorství posuzováno na základě stylistické analýzy a porovnání s Oltářem Portinariho.[3]
Hugo van der Goes vytvořil také velké množství kreseb, které se zachovaly většinou pouze jako kopie jeho následovníků. Za originální kresbu je považován Jakob a Rachel, nyní uloženou v Christ Church Picture Gallery v Oxfordu.
Díla přisuzovaná autorovi
editovat- 1465-68 Triptych s Kalvárií, cathédrale Saint-Bavon de Gand
- 1470 Monfortský oltář, Gemäldegalerie Berlín
- 1470 Ukřižování, Museo Correr, Benátky
- 1470 Oltář Portinariho, Galeria degli Uffizi, Florencie
- 1475 Vídeňský diptych, Kunsthistorisches muzeum, Vídeň
- 1475 levý panel oltáře s Utrpením sv. Hippolyta (střed Dieric Bouts), Katedrála svatého Salvátora, Bruggy
- 1475 Portrét modlícího se muže se sv. Janem Křtitelem, Walters Art Museum, Baltimore
- 1475 Portrét muže, Metropolitní muzeum umění, New York
- 1478 Portrét mnicha, Metropolitní muzeum umění, New York
- 1478-79 Oltář sv. Trojice (desky Edwarda Bonkila), National Gallery of Scotland, Edinburgh[4]
- 1480 Diptych se Snímáním z kříže, levá část kolekce Wildenstein, New York, pravá část Gemäldegalerie Berlín
- 1480 Klanění pastýřů, Gemäldegalerie Berlín
- 1480 Smrt Panny Marie, Groeningemuseum, Bruggy
- 1480/90 Prostřední panel triptychu s Madonou, Städelsches Institut, Frankfurt nad Mohanem
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Hugo van der Goes na anglické Wikipedii, Hugo van der Goes na německé Wikipedii, Hugo van der Goes na francouzské Wikipedii a Hugo van der Goes na italské Wikipedii.
- ↑ "In Memoriam Frater Hugo Van der Goes 1420 Rubea - Vallis 1482 Pictor Hugo Van der Goes humatus hic quiescit dolet ars, cum similem sibi modo nescit vixit tempore CAROLI AUDACIS ibidem factus monachus, ad maiorem dei gloriam."
- ↑ Suckale R. et al., 2007, s. 92-93
- ↑ Campbell, Lorne, 1998, s. 240
- ↑ The Royal Collection, The Trinity Altar Panels
Literatura
editovat- Robert Suckale, Matthias Weniger, Manfred Wundram, Gotika (přel. z něm. originálu), Taschen 2007, Slovart 2007, s. 92-93, ISBN 978-80-7209-908-5
- Koster, Margaret, Hugo van der Goes's "Portinari Altarpiece": Northern invention and Florentine reception. Columbia University 1999
- Campbell, Lorne. The Fifteenth-Century Netherlandish Paintings. London, National Gallery. New Haven: Yale University Press, 1998. ISBN 0-300-07701-7
- Jochen Sander: Hugo van der Goes, Stilentwicklung und Chronologie, Mainz 1992, ISBN 3-8053-1226-1.
- M.J. Friedländer, Early Netherlandish painting. Vol. IV: Hugo van der Goes. Comments and notes by Nicole Véronée-Verhaegen, Leiden-Brussel, 1969
- F. Winkler, Das Werk des Hugo van der Goes, Berlin, 1964
- J. Destree, Hugo van der Goes, Paris-Brussel, 1914
- Adolphe Siret, Alfred Woltmann: Goes, Hugo van der. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 9, Duncker & Humblot, Leipzig 1879, S. 322 f.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hugo van der Goes na Wikimedia Commons
- Hugo van der Goes, The Adoration of the Kings (Monforte Altar), Khan Academy video
- Webmuseum Paris: Goes, Hugo van der
