Přeskočit na obsah

František Kupka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Kupka
Fotografie Františka Kupky z roku 1928
Fotografie Františka Kupky z roku 1928
Jiná jménaDobroš Kupka, Paul Regnard, Josef Dálný (pseudonymy)
Narození23. září 1871
Opočno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. června 1957 (ve věku 85 let) nebo 21. června 1957 (ve věku 85 let)
Puteaux
FrancieFrancie Francie
Místo pohřbeníHřbitov Père-Lachaise (kolumbárium: oddělení 87, schránka č. 22696)
ZeměRakousko-Uhersko, Československo, Francie
Národnostčeská a francouzská
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze (do 1891)
Akademie výtvarných umění ve Vídni
Povolánímalíř, grafický designér, vysokoškolský učitel, kreslíř, ilustrátor, grafik, učitel, československý legionář, spisovatel a umělec
Rodičeotec Václav Kupka, matka Josefa Špačková
Manžel(ka)Eugénie (Nini) Kupková (1910–1957)
Dětižádné, nevlastní dcera Andrée
Hnutíabstraktní umění, orfismus
Významná dílaKatedrála
Archaická
Komíny
Amorfa. Dvojbarevná fuga
Newtonovy kotouče
MecenášiJosef Archleb, Jindřich Waldes
OceněníŘád čestné legie Vyznamenání Zlaté lípy Čestné občanství města Opočna in memoriam (2017)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Dobruška na kresbě Kupkova současníka Aloise Beera (1892)
NS Dobruškou s Františkem Kupkou (2. zastavení – Obecná škola, mládí Kupky)

František Kupka (23. září 1871 Opočno[1] – 24. června 1957 Puteaux, Francie[2]) byl český malíř, grafik, ilustrátor, spiritista, patriot, legionář, polyhistor a všestranný avantgardní umělec. Je považován za jednoho ze zakladatelů moderního abstraktního malířství (někdy je označován jako otec či průkopník abstrakce). Jeho vztah k hudbě se podílel na vzniku a realizaci dalšího nového výtvarného směru – orfismu, tedy směru přibližujícímu malířství jiným uměním (hudba, poezie). Převážnou část života (od roku 1895) žil s přestávkami ve Francii. Odtud také pochází alternativa jeho jména François Kupka či méně často Frank Kupka.[3][4][5]

Moderní odkaz nese prostředí jeho dětství a mládí – od roku 2007 Mikroregion Rodný kraj Františka Kupky spojující dvě sousední města Opočno a Dobruška v severním Podorlicku v okrese Rychnov nad Kněžnou. Identitu Kupkovy osobnosti prezentuje region nejen spojením hmotného díla s krajinou a krajem slavného rodáka, který zde prožil svá učednická léta. Alternativním označením regionu je také Kraj písmáků a buditelů, tradic a pověstí. V roce 2025 vznikla v Dobrušce Naučná stezka Dobruškou s Františkem Kupkou, která prezentuje jeho rodný kraj na základě vzpomínek z mládí. [6][7][8]

Svým dílem se zapsal do dějin české i světové výtvarné tvorby. Z komerčního hlediska patří jeho díla mezi nejdražší vytvořená českými umělci; jeho dílo Conception/Danae (Početí) bylo v dubnu 2024 vydraženo za částku 126 500 000 Kč (aukční síň Adolf Loos Apartment and Gallery, 21. 4. 2024) a stalo se tak nejdražším dílem všech dob vydraženým na aukci v České republice. Zároveň se stalo novým autorským rekordem malíře v České republice,[9] dalších několik jeho maleb bylo prodáno za částky přesahující 60 milionů korun[10], abstraktní obraz Divertimento II (1935) za 90 milionů korun.[11] Obraz Tryskání II (1921–22) se v březnu 2021 v londýnské Sotheby's vydražil v přepočtu za 196 milionů korun (s aukční přirážkou 231 milionů), čímž se stal nejdražším vydraženým obrazem českého umělce vůbec.[12]

O nejrozsáhlejší sbírku (čítá přes 200 olejomaleb, studií a kreseb) Kupkovy vrcholné tvorby se stará Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových. Národní galerie v Praze má ve své sbírce kolem 100 děl včetně slavné abstraktní Amorfy – Dvoubarevné fugy (1912). Dobovým sběratelem a mecenášem Kupkových děl byl český průmyslník Jindřich Waldes, v autorově mládí to byl dobrušský starosta Josef Archleb. Dodnes se jedná o jednoho z nejvystavovanějších českých umělců v zahraničí.[3][4] V Dobrušce jsou pak přítomny originály obrazů malířových prvotin v rámci expozic Vlastivědného muzea Dobruška (dobrušská radnice a Dům Františka Kupky) spravující sbírku.[13][14]

Mládí v Podorlicku (1871–1892)

[editovat | editovat zdroj]

František Kupka se narodil v Opočně 23. září 1871 (dnes ulice Zámecká, čp. 6) jako nejstarší z pěti dětí v rodině z druhého manželství notářského úředníka a zámeckého honorabla Václava Kupky původem ze Slavětína a rodačky z Dobrušky Josefy Špačkové.[1] Kupkovo rodné město mu bylo jen krátkým domovem, v letech 1871–1872 tu strávil svých pouhých prvních 13 měsíců svého života, i tak mu bylo místem pozdější inspirace. Otec dostal pracovní příležitost na pozici tajemníka radnice v sousední Dobrušce. Ta mu byla stálým domovem mládí a dospívání v letech 1872–1889, nejprve ve Školní ulici čp. 254. Od roku 1882 po zakoupení domu otcem ve Svatodušské ulici, kde nyní stojí Dům Františka Kupky (čp. 323, ulice Fr. Kupky) s expozicí.[7]

Otec ho vedl ke kresbě od raného věku a vyráběl mu dřevěné hračky. Ve třech letech již začal malovat a za našetřené peníze si kupoval barvy. V pětitřídní chlapecké obecné škole, kterou navštěvoval v letech 1877–1883, již projevoval jisté znaky odlišnosti. Místo jednoduchých tahů maloval spíše na protest panáčky, proto příliš neexceloval. V Olešnici v Orlických horách se učil německy a vychodil zde pátou třídu – zde mu již byl naopak přikládán mimořádný talent kreslení. Dočasně tu pobýval na handlu u mlynáře Vogela.

NS Dobruškou s Františkem Kupkou (6. zastavení – renesanční radnice na náměstí F. L. Věka, Kupkův kraj)

Smrt matky Josefy Špačkové roku 1881 chlapce nezasáhla jen hluboce duševně, ale ovlivnila i jeho tvůrčí proces v raném věku. Maceše Alžbětě Martínkové se nezamlouvala chlapcova záliba v kreslení a jeho výtvory pálila v kamnech. František se uchyloval na odlehlá místa (jako byla půda), kde dál potají maloval. Na příkaz otce se od svých necelých třinácti let (v období 1884–1887) učil sedlářskému řemeslu u shovívavého Josefa Šišky z Vambeřic, předčasně tak opustil školní docházku. To vyplynulo z nelehké finanční situace pětičlenné rodiny žijící v třípokojovém příbytku. Macecha roku 1886 zemřela a otec se oženil již počtvrté. Kupka se v této době seznámil se spiritismem, začal též podnikat časté vícedenní vandry (kladské Vambeřice s barokní komponovanou krajinou či nedaleké Opočno s klášterem); na nich se namísto řemeslu věnoval vlastnímu studiu malby v plenéru, které ho formovalo a inspirovalo v náboženských motivech malovaných prvotin. Byl v obou těchto směrech veden částečně i Šiškou, který rozpoznal velký talent, byť v umělecké malbě (Firemní štít Josefa Šišky z roku 1885). Po nepříliš řádném vyučení Kupka podnikl dosud svůj nejdelší vandr (1887) až do Domažlic, kde byl tovaryšem u malíře Pecky jako drtič barev. Zároveň se učil základním kompozičním pravidlům malby.

„ „Jednou jsem z toho řemesla utekl do Vambeřic. Byl jsem tam několik dní. Díval jsem se na tu spoustu obrazů a soch a ještě dnes cítím ty vznešené dojmy z krásné usmívající se Madony, z výrazu hlavy pána Krista z křížové cesty. Když mi došla zásoba chleba a másla, vrátil jsem se.“ “
— JAKLOVÁ, Lenka (ed.), František Kupka: Čech – Francouz – Evropan (Tchèque – Français – Européen; Czech – Frenchman – European), Hradec Králové 2009, s. 15.

Mladý František byl fascinován funerální architekturou jaroměřského hřbitova, kterou pozoroval během svého tříměsíčního pobytu (r. 1888) u akademického malíře Aloise Studničky v rámci intenzivních příprav na zkoušky na pražskou Akademii. U ředitele Státní řemeslnické školy společně s profesorem Josefem Šímou studoval díky doporučení dobrušského starosty a mecenáše Josefa Archleba, který viděl v Kupkovi (již od jeho 16 let) velký potenciál. Konečně dosáhl na tak toužený cíl stát se profesionálním umělcem a sám Kupka uvádí toto období jako jeho vůbec nejšťastnější v životě. V Dobrušce se pak krátce věnoval malbě v pronajatém ateliéru, kde vytvořil i Panorama Dobrušky.

Výhled od Kalvárie na barokní poutní areál s bazilikou Navštívení Panny Marie ve Vambeřicích

Kupka odešel z Dobrušky za studiem do Prahy roku 1889 ve věku 18 let jako jinoch s výučním listem, avšak jako pomýšlející na dráhu umělce, nikoliv řemeslníka. Později se ukázalo, že studium krajinomalby se zapojením spiritismu ho přivede vstupní branou do světa abstrakce. V Praze studoval v ateliéru pro historickou a náboženskou malbu jako žák profesora Františka Sequense. Zároveň byl vyhledávaným médiem pro účely spiritistických seancí a příležitostně si tak vydělával na živobytí spolu s vyučováním kresby. Ve značně navozeném stavu vyššího vědomí údajně potkával a komunikoval s entitou svého idola Josefa Mánese, druhým vzorem mu byl Mikoláš Aleš. Roku 1891 zemřel Kupkův otec a mladík (ani ne ve dvaceti letech sirotek) naplno vykročil do světa. Navíc v témže roce dokončil Akademii a s diplomem bylpovažován za předního figuralistu. Zde patrně i leží přelom v perspektivě smýšlení a navozování atmosféry – již v Praze se stal vegetariánem a nadměrné pití kávy přispívalo k duševní nepohodě.[3][4][15]

Kupkův životopis z období mládí je poznamenám autobiografickou stylizací převyprávěnou Josefem Svatoplukem Macharem, která byla publikována v Rudých květech roku 1905. Má však svůj nezaměnitelný nádech romantismu (dopisy a deníky přátelům), který trefně vystihuje Kupkův vývoj osobnosti a formování jeho hodnot. Krajina mládí byla jen pomyslnou počáteční studií ke vznikajícím obrazcům pozdější tvorby.[4]

Směr ubírání Kupkova vědomí s memoáry sleduje i nová (2025) Naučná stezka Dobruškou s Františkem Kupkou, na kterou navazuje čtveřice obrazů od Adély Rúčkové: Iniciace, Inspirace, Kontemplace a Seance.[16]

Profesní dráha, legionářem a život v zahraničí

[editovat | editovat zdroj]
Autoportrét Františka Kupky (1905,. olej na plátně)
Na fotografii v uniformě legionáře (kolem roku 1917)

Ve Vídni získal nechuť k akademismu (ani později se nehlásil k žádnému oficiálnímu hnutí) a načas sklouzl k dekadentním tendencím. Sám popisoval toto období jako temné až černé (do 22 let), kdy zacházel do extrémního zkoumání schématu vlastní roztržité mysli „chorého muže“. Zároveň však nepochybně uvažoval nesmírně komplexně a na dva roky se téměř zcela oprostil od malby a věnoval se mimo jiné myšlenkám Nietzscheho nihilistické filozofie či klasické literatury. I tak zde maloval pro rakouskou šlechtu a všimla si ho i samotná císařovna Alžběta Bavorská (Sissi).

Z vídeňské Akademie byl poslán jako stipendista do Paříže (poprvé v roce 1894), kam cestoval oklikou přes Mnichov, severní Evropu a Londýn. Konečné procitnutí a stabilní umělecké zázemí mu přineslo teprve prostředí Paříže v roce 1895, kde se usadil na Montmartru a později v nedalekém Puteaux (1905), kde zapustí své kořeny v zahraničí se svou ženou Eugéniií Straubovou (Nini), se kterou později vychovával nevlastní dceru Andrée.

Během studií na École des Beaux-Arts se živil malováním plakátů, vyučoval náboženství a dokonce vystupoval jako spiritistické médium ( Kupka byl příznivcem teosofie, východních filosofií a mysticismu vůbec). Také se ve francouzské metropoli setkával s Alfonsem Muchou.[17]

Kolem roku 1903 se poprvé mezinárodně proslavil publikací satirických kreseb v pařížském časopisu L'Assiette au Beurre, do kterého přispíval v letech 1901–1907 a vytvořil i tři svá samostatná čísla – alba Peníze (francouzsky Argent), Náboženství a Mír. Tvořil zde mimo jiné plakáty pro prestižní podniky a kabarety, navíc získává bronzovou medaili na světové výstavě EXPO 1900. Ač Kupka v éře Belle Époque naplno projevuje své vizionářské pojetí moderny, jeho obrazy jsou kritikou přijímány se smíšenými názory.[3]

V roce 1914 odešel dobrovolně na frontu jako člen roty Nazdar (ve věku 43 let byl jejím nejstarším členem), v bitvě u řeky Aisne byl raněn. Byl vyznamenán Řádem důstojníka Čestné legie a za své zásluhy v armádě získal hodnost kapitána. Pomáhal organizovat československé legie ve Francii, po návratu do Paříže, kde založil tzv. Českou kolonii, jejímž předsedou byl později zvolen. Také navrhl prapor pro 21. střelecký pluk československých legií ve Francii, který byl předán za přítomnosti Edvarda Beneše francouzským prezidentem Raymondem Poincarém. Roku 1919 se účastnil soutěže Památníku odboje o návrh československé vlajky.[18][19]

Místo posledního odpočinku Františka Kupky (François Kupka 1871–1957)

Po válce byl jmenován profesorem pražské Akademie, na níž v roce 1920 také přednášel. Přednáškovou činnost pořádal později i v Paříži, kde vyučoval československé stipendisty (i Věru Jičínskou). Mezi lety 1919–1938 Františka Kupku podporoval přítel Jindřich Waldes, úspěšný pražský podnikatel, který kupoval jeho obrazy a stal se jeho mecenášem. Roku 1936 vystavoval v Paříži s Alfonsem Muchou. Za 2. světové války žil v Beaugency u své ženy. Roku 1946 se konala v pražském spolku Mánes velká retrospektiva jeho celoživotního díla. Do katalogu navíc Kupka napsal vlastní životopis a o rok později naposledy navštívil svou vlast.[3][20]

Za svůj život uspořádal mnoho výstav a za svá díla získal mnohá ocenění, některá jeho díla byla i vystavována jako kubistická. Většinu svého života strávil na pařížském předměstí Puteaux, kde také 24. června 1957 zemřel. Je pohřben v Paříži na hřbitově Père-Lachaise, v kolumbáriu, oddělení 87, schránka č. 22696. V roce 2012 bylo uvažováno o přesunu ostatků na Vyšehradský hřbitov, nicméně iniciativa nakonec neuspěla.[21]

Prvotiny a rané dílo

[editovat | editovat zdroj]
Obraz Panorama Dobrušky pro mecenáše Josefa Archleba (1889)

Vliv na počátky tvorby

[editovat | editovat zdroj]

Soubor sedmi maleb charakterizuje počáteční hluboké upínání tématu k náboženskému symbolickému realismu. Kupka byl již v raném věku konfrontován s tradicí spiritismu, což bylo podpořeno i okolními vlivy působící na jinocha. Logicky však reálie vycházely z jeho bezprostředního okolí vyrůstání (např. klášter kapucínů Opočně, obrovský barokní poutní komplex ve Vambeřicích či městský hřbitov v Jaroměři).[4][3]  

Muzeum v Dobrušce získalo Kupkovy prvotiny do své správy darem již během svého vzniku kolem roku 1930 a portrét otce pak darem roku 1947 při Kupkově poslední návštěvě vlasti a rodného kraje. Z pozdější tvorby disponuje od roku 1934 akvarelem Skaliska u moře v Bretani z roku 1905 (41 × 52 cm), kterou dovezla manželka Nini a přítel Kupky Jindřich Waldes.[22][23]

Podrobnější informace naleznete v článku Vlastivědné muzeum Dobruška.

Sedmero prvotin (1885–1891)

[editovat | editovat zdroj]

1. Firemní štít Josefa Šišky (olej na plechu, 1885, 77,5 x 63 cm, 14 let, nesignováno), Nápis: J. Šiška hotovitel všech druhů postrojů koně.

  • Vůbec první dochované dílo bylo vytvořeno pro sedlářského a řemenářského mistra pocházejícího z Vambeřic, u kterého se hoch učil (1884–1887) po dokončení obecné pětitřídní školy (1877–1883). Daleko více však vynikal v kresbě a ve výtvarné tvorbě, proto často hledal klid při útěcích do okolní krajiny. To také nebylo náhodou, jelikož to byl mistr Šiška, který ho zasvětil do tajů spiritismu.
  • Vývěsní štít zobrazuje stojícího hnědáka na červeném poli se symbolikou poctivosti řemesla. Šiška byl i příležitostným malířem pokojů, což hrálo obrovskou roli v rozpoznání talentu učně.

2. Anděl strážný (olej na plátně, 1885, malý formát, 14 let)

  • Replika či kopie dle barvotiskových předloh s výjevem anděla strážného. Postava v bílém rouchu s červeným pláštěm chrání dvě malé děti před nebezpečím. Děti si hrají v přírodním prostředí a trhají kvítí. Jedná se o klasický motiv neviditelné ochranné ruky.

3. Panna Maria Lourdská (kolem 1885, asi 14–15 let)

  • Replika či kopie vyobrazení zázračného mariánského zjevení dle lourdské tradice (skalní prostředí). Děvečka v barevném šatu klečí se s otevřenou náručí s růžencem u léčivého pramene. Upírá pohled na Matku Boží se sepjatými rukami.

4. Počátek moudrosti je bázeň Páně (nedatováno)

  • Přemalba původního originálu. Motivem je pěstování křesťanské nauky v raném věku v českém prostředí. Duchovní učení je symbolizované otevřenou knihou s nápisem „Počátek moudrosti je bázeň Páně.“ Sedící ženská postava má u klína dětskou postavu, která se horoucně modlí a učí se kázně.

5. Portrét Václava Kupky (otec Václav Kupka, olej na plátně, 1888, 17 let)

  • Oválný portrét zobrazuje váženého tajemníka dobrušské radnice a otce Františka Kupky Václava. Obraz je symbolicky umístěn právě v prostorách renesanční dominanty města.

6. Panorama Dobrušky (olej na plátně, 1889, 128 x 228 cm, 18 let, signováno), Obraz je signován vpravo dole nápisem F. Kupka.

  • Vůbec největší Kupkovo panorama v jeho tvorbě a taktéž největší prvotina. Znázorňuje realistický pohled na Dobrušku zasazenou do prostředí severního Podorlicka s postavou husopasky vepředu, která pohlíží na krajinu. Jsou zde znázorněny dominanty města jako radniční věž, kostel sv. Václava a historická zástavba. Malba mohla vzniknout při příležitosti průmyslové výstavy v Dobrušce (první se konala již roku 1886) na přelomu srpna a září roku 1889 pořádanou starostou Josefem Archlebem, který Kupku v tomto období sponzoruje.

7. Paneau La Ferme (olej na plátně, nedokončeno, 1891, 107 × 71 cm, 20 let, signováno)

  • Zakázka pro osvícenou a podnikavou osobu Josefa Archleba. Dílo zobrazuje dobrušskou likérku La Ferme založenou roku 1887 a prodanou roku 1899. Firemní obraz je dekorativní reklamní malbou s rysy romantismu. Ačkoliv paneau nebylo dokončeno, odráží své kvality a možnou inspiraci Hynaisovou oponou Národního divadla. Se slovanskou tradicí je vpravo dole signován jako D. (Dobroš) Kupka.
„ „Je základní nutností, aby se každý umělec vracel ke svým prvotním dojmům, ke svým dětským snům. Je možné věřit, že tam najde kořeny své osobnosti. Najde tam i duši vytkanou slunečními paprsky, neboť duše – ten životní princip – vytváří právě naše slunce.“ “
— citát Františka Kupky

JAKLOVÁ (ed.), s. 14.

Vrcholné a pozdější dílo

[editovat | editovat zdroj]

Kroky od spiritismu a symbolismu k orfismu (na cestě k abstrakci)

[editovat | editovat zdroj]

Celé dílo Františka Kupky se do své konečné podoby utvářelo od prvopočátečního popisného realismu, křesťanského symbolismu přes vlivy doznívajících malířských tendencí a směrů (secese, postimpresionimus, futurismus) až ke konečnému vyústění do expresionismu a abstrakce.[24]

„ „Kupka rostl jako zdravý a vzácný strom. Dobruška, Jaroměř, Praha a Vídeň mu byla letorosty, které ho přibližovaly ke slunci. Svítilo nad Paříží.“ “
— (akademický sochař Vladimír Preclík o Kupkově cestě uměleckou tvorbou a pomyslnou poutí)

JAKLOVÁ (ed.), s. 14.

Průkopník čisté abstrakce

[editovat | editovat zdroj]

Obraz Amorfa. Dvojbarevná fuga (ve sbírkách NG pod českým názvem Amorfa. Dvoubarevná fuga), byl první abstraktní obraz, který Kupka vystavil společně s obrazem Amorfa.Teplá chromatika na Podzimním salonu v Paříži roku 1912. Někdy bývá označován za vůbec první opravdový moderní abstraktní obraz. Zakladateli abstrakce byli mimo Kupku Vasilij Kandinskij (1866–1944) a Kazimir Malevič.[25][17] Tento motiv Amorfy byl hlavní inspirací pro kolekci českých olympioniků na LOH 2012 v Londýně (zahajovací ceremoniál), který připomínal i 100. výročí vzniku díla.[26]

Pařížská výstava Podzimní salon roku 1912, zcela vlevo Kupkova Amorfa

Samotná abstraktní tvorba Františka Kupky měla svůj specifický vývoj a zákonitosti. Šlo zde o zpracování tématu pohybu. Až do roku 1930 byly základem jeho nefigurativních obrazů realistické podklady, vrcholné období Kupkovy tvorby však představuje tzv. čistá abstrakce. Důležitou úlohu také sehrál Kupkův vztah k hudbě, vedoucí k rozvinutí výtvarného směru – orfismu.

„ „Míním, že není zapotřebí malovat, kopírovat stromy, když cestou na výstavu lidé vidí lepší ve skutečnosti. Maluji, ano, ale jen pojetí…synthese, akordy a podobné“ “
— František Kupka, r. 1905

JAKLOVÁ (ed.), s. 1.

Krátká poslední návštěva vlasti a vztah k domovině

[editovat | editovat zdroj]

Kupka naposledy zavítal do Československa roku 1947, kdy posledně navštívil i svůj milovaný rodný kraj. I přes spekulace chladného přijetí Kupka ve skutečnosti nikdy úplně nezanevřel na svou domovinu, která mu byla vždy uměleckou inspirací. Zároveň dopis níže zdůrazňuje a dokládá touhu po návratu, který po roce 1948 již nebyl z politických důvodů možný (ztratil československé občanství).[4][27]

„ Panu předsedovi místního Nár. Výboru v Dobrušce

„Pane Předsedo, omlouvám se Vám, je to pravda, že jsem na Váš první otaz dosud neodpověděl. Není to nedbalostí, je, že jsem byl na cestách a – zpět domu mi spadla na krk spousta záležitostí mimo mého řemesla – k němuž jsem se také nedostal, jak bych si byl přál. Tedy, odpovídaje na Váš druhý dopis Vás prosím, aby bylo naloženo podobiznou mého otce tak, jak se Vám to zdá nejvýhodněji. Přání, jež jsem vyjádřil: umístění jej ve staré radnici jsem psal nevěda, že místnosti jsou již určeny pro archiv a knihovnu. Děkuji Vám velmi vřele za výzvu, abych zase přijel do Dobrušky a dojat všemy slovy, tak lichotivými pro mne. Ujišťuji Vás, že si sám přeji k Vám zase přijet – což snad teprv za příštího jara bude možné. Přijměte pane Předsedo výraz mé úcty a prosím Vás sdělte všem Vaším mé nejsrdečnější podzravy Zcela Váš Kupka“

 “
— Autentický dobový dopis předsedovi místního Národního výboru s darováním portrétu otce Františka Kupky z roku 1947

BRADÍK, Pavel a kol., František Kupka – z Opočna, Dobrušky, Jaroměře a Puteaux, Hradec Králové 2008, s. 11–12.

Soupis tvorby a seznam děl

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2015 byl vytvořen první a jediný Soupis olejomaleb Catalogue raisonné Františka Kupky, který čítá na 359 olejomaleb. Tento ucelený soupis vydala pražská aukční síň a galerie Adolf Loos Apartment and Gallery ve spolupráci s Národní galerií Belvedere ve Vídni, Národní galerií v Praze, držitelem autorských práv malíře Adagp Paříž a Konig Books London.[28]

Kupkova tvorba byla rozčleněna do sedmi tematických okruhů: Předabstraktní, Řada Dvoubarevné fugy, Řada vertikálních a diagonálních plánů, Řada organických motivů, Příběhy tvarů a barev, Řada energických a mechanických, Čisté formy – syntézy a Série C. Ke každému dílu byl na základě osobního průzkumu, údajů z archivu autorů a archivu Jindřicha a George (Jiřího) Waldese, výstavních katalogů, veřejně dostupných dokumentů a archiválií vypracován popis, soupis výstav, literatury a vročení obrazu. Hlavní autor soupisu a ředitel Adolf Loos Apartment and Gallery Vladimír Lekeš je zapsán jako jediný český znalec v prestižním Guide International des Experts & Spécialistes vydávaném ve Francii a je pověřen majitelem autorských práv Františka Kupky, francouzskou společností Adagp, k ověřování pravosti Kupkových děl.[28][29]

Výstavy, expozice a Kupkův moderní odkaz

[editovat | editovat zdroj]
Krajem Františka Kupky (František Kupka v dobrušském moderním umění), NS Dobruškou s Františkem Kupkou

Výstavy

[editovat | editovat zdroj]

Díla Františka Kupky byla vystavována na mnoha výstavách v Čechách i v zahraničí:

  • Velkou přehlídkou jeho tvorby byla výstava v Japonsku v roce 1994.
  • V roce 1998 byla uskutečněna rozsáhlá domácí výstava v Národní galerii v Praze.
  • Na přelomu let 2012 a 2013 byla v Salmovském paláci v Praze na Hradčanech uspořádána výstava Cesta k Amorfě, ukazující Kupkova díla zapůjčená od významných světových institucí i soukromých sběratelů z České republiky, Francie a USA.
  • Významná sbírka Kupkových obrazů a studií je součástí sbírek pražského Musea Kampa a Národní galerie v Praze.
  • V roce 2016 u příležitosti vydání soupisu olejomaleb Františka Kupky a 70. výročí jeho první retrospektivní výstavy v Mánesu pořádala galerie Adolf Loos Apartment and Gallery výstavu děl Františka Kupky ve výstavní síni Mánes.[30][31]
Krajem Františka Kupky (odkaz Kupky ve světě i v domovině)
  • V roce 2018 uspořádala Réunion des Musées Nationaux-Grand Palais ve spolupráci s pařížským Centre Pompidou, Paris, Národní galerií v Praze a muzeem umění Ateneum (Helsinki) retrospektivní výstavu v pařížském Grand Palais. Výstava konající se od 21. března do 30. července 2018 nesla název Kupka – Průkopník abstrakce. Jednalo se o vůbec největší retrospektivní výstavu věnovanou Kupkovi. Bylo zde k vidění přes 300 obrazů, kreseb, rytin, knih či dokumentů.[32]
  • Ve spolupráci s organizátory pařížské výstavy 2018 byla v pražské Valdštejnské jízdárně uspořádána retrospektivní výstava František Kupka 1871–1957. Výstava přístupná v době od 7. září 2018 do 20. ledna 2019 byla obměněnou pařížskou výstavou 2018.[33]
  • Ve výstavní síni Expo 58 ART v pražských Letenských sadech se od 26. února 2022 do 20. března 2022 konala výstava Kupka – Mucha pojatá jako volné připomenutí jediné společné výstavy Františka Kupky a Alfonse Muchy, která se pod názvem F. Kupka, A. Mucha konala v roce 1936 v Paříži v „Musée des Écoles Étrangéres Contemporaines“ v Jeu de Paume v Tuilerijských zahradách.[34] Za pouhé tři týdny výstavu navštívilo 18 000 zájemců.[35]

Odkaz v rodném kraji

[editovat | editovat zdroj]
Ilustrovaná mapa okolí rodného kraje Františka Kupky (Mikroregion Rodný kraj Františka Kupky)

Dobruška

[editovat | editovat zdroj]

V dobrušské radnici se nachází expozice Vlastivědného muzea v Dobrušce, kde jsou umístěna Kupkova raná díla pocházející z doby jeho mládí (expozice Mládí Františka Kupky) v rodném kraji severního Podorlicka.[36]

Od roku 2021 je sezónně přístupná další expozice Vlastivědného muzea v Dobrušce, Dům Františka Kupky, tedy dům čp. 323 v ulici Františka Kupky, který byl příbytkem mladého učedníka v letech 1882–1892.[37][38] Roku 2025 ve městě vznikla asi 3 km dlouhá městská Naučná stezka Dobruškou s Františkem Kupkou s devíti zastaveními.[16]

Opočno

[editovat | editovat zdroj]

V Opočně se koná na počest nejslavnějšího rodáka každoročně festival Opočno Františka Kupky a umělecká soutěž Ceny Františka Kupky.[39] Mimo centrálního náměstí pojmenovaném po něm (navíc busta z roku 2017) se v Opočně nachází i Kupkův rodný dům a Výstavní síň Františka Kupky a Luboše Sluky na nádvoří zámku Opočno.[40]

Podrobnější informace naleznete v článku Mikroregion Rodný kraj Františka Kupky.

Kupkův kulturní odkaz v rodném kraji (Galerie)

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 SOA Zámrsk, Matrika narozených 1858–1877 v Opočně , sign.120-3884, ukn 7065, str.153 . Dostupné online.
  2. ↑ Malíř Fr. Kupka zemřel. Rudé právo. 28. 6. 1957, s. 2. Dostupné online.
  3. 1 2 3 4 5 6 JAKLOVÁ, Lenka (ed.), František Kupka: Čech –  Francouz –  Evropan (Tchèque – Français – Européen; Czech – Frenchman – European),  Hradec Králové 2009.
  4. 1 2 3 4 5 6 BRADÍK, Pavel a kol., František Kupka – z Opočna, Dobrušky, Jaroměře a Puteaux, Hradec Králové 2008.
  5. ↑ HAVLOVÁ, Eliška, František Kupka: legionář a vlastenec (Legionnaire and patriot), Praha 2018.
  6. ↑ O nás | MikroregionRodný kraj Františka Kupky. rkfk.dobruska.cz [online]. [cit. 2026-04-05]. Dostupné online.
  7. 1 2 Dům Františka Kupky. kupkafrantisek.cz [online]. [cit. 2026-07-07]. Dostupné online.
  8. ↑ Rodný kraj Františka Kupky: Kraj písmáků a buditelů, tradic a pověstí, Královéhradecký kraj: Abakus, 2009.
  9. ↑ ALOOS. Dubnová aukce v Expo 58 ART. aloos.cz [online]. 2024-02-26 [cit. 2024-04-23]. Dostupné online.
  10. ↑ MILER, Marek. Kupka se v londýnské aukci dražil za násobky odhadované ceny. Průkopník abstraktní malby je nejdražším českým umělcem na trhu. Hospodářské noviny [online]. 2018-02-28 [cit. 2018-03-02]. Dostupné online.
  11. ↑ BENEDIKTOVÁ, Jana (jab). Tuzemský aukční rekord Toyen vydržel krátce. První místo nově uzmul Kupka. ČT24.cz [online]. 2020-11-29 [cit. 2020-11-29]. Dostupné online.
  12. ↑ Seznam Zprávy a ČTK. Český rekord. Kupka se vydražil za 231 milionů korun. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2021-03-25 [cit. 2021-03-25]. Dostupné online.
  13. ↑ Stálé expozice - Oficiální stránky Kulturní a sportovní zařízení města Dobrušky. www.kulturadobruska.cz [online]. [cit. 2026-07-07]. Dostupné online.
  14. ↑ Dům Františka Kupky. kupkafrantisek.cz [online]. [cit. 2026-07-07]. Dostupné online.
  15. ↑ Mládí Františka Kupky | Dům Františka Kupky. kupkafrantisek.cz [online]. [cit. 2026-07-08]. Dostupné online.
  16. 1 2 Naučná stezka Dobruškou s Františkem Kupkou | Dům Františka Kupky. kupkafrantisek.cz [online]. [cit. 2026-04-05]. Dostupné online.
  17. 1 2 Od symbolismu k abstrakci | Dům Františka Kupky. kupkafrantisek.cz [online]. [cit. 2026-07-08]. Dostupné online.
  18. ↑ Kupka legionářem | Dům Františka Kupky. kupkafrantisek.cz [online]. [cit. 2026-07-07]. Dostupné online.
  19. ↑ HAVLOVÁ, Eliška, František Kupka: legionář a vlastenec (Legionnaire and patriot), Praha 2018.
  20. ↑ Kupka v datech | Dům Františka Kupky. kupkafrantisek.cz [online]. [cit. 2026-07-08]. Dostupné online.
  21. ↑ BÍLÁ, Kristina. Kupkovy ostatky zažehávají spory. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2026-07-07]. Dostupné online.
  22. ↑ Sbírka muzea v Dobrušce (25 - Jiná - Všeobecná). www.cesonline.cz [online]. 2025-05-22 [cit. 2026-07-07]. Dostupné online.
  23. ↑ Obrazy - Oficiální stránky Kulturní a sportovní zařízení města Dobrušky. www.kulturadobruska.cz [online]. [cit. 2026-07-07]. Dostupné online.
  24. ↑ Od symbolismu k abstrakci | Dům Františka Kupky. kupkafrantisek.cz [online]. [cit. 2026-04-05]. Dostupné online.
  25. ↑ Amorfa. Dvojbarevná fuga [online]. Národní galerie [cit. 2018-03-02]. Dostupné online.
  26. ↑ Kupkova Dvoubarevná fuga inspirovala oblečení české výpravy pro Londýn 2012. www.olympijskytym.cz [online]. [cit. 2026-04-05]. Dostupné online.
  27. ↑ František Kupka - Umělecká díla na prodej. frantisekkupka.eu [online]. [cit. 2026-07-08]. Dostupné online.
  28. 1 2 František Kupka: soupis olejomaleb. Adolf Loos Apartment and Gallery [online]. [2016] [cit. 2021-12-21]. Dostupné online.
  29. ↑ SKC - Výsledky vyhledávání. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2026-07-08]. Dostupné online.
  30. ↑ Výstava obrazů Františka Kupky. In: Aloos.cz [online]. 24. 5. 2016 [cit. 23. 9. 2022]. Dostupné z: https://aloos.cz/cs/uspech/104-vystava-obrazu-frantiska-kupky
  31. ↑ Křest publikace František Kupka: Soupis Olejomaleb. In: Aloos.cz [online]. 24. 5. 2016 [cit. 23. 9. 2022]. Dostupné z: https://aloos.cz/cs/uspech/105-krest-publikace-frantisek-kupka-soupis-olejomaleb
  32. ↑ Kupka, rétrospective au Grand Palais du 21 mars au 30 juillet 2018. [Kupka, Pioneer of Abstraction. Du 21 March 2018 Au 30 July 2018.] In: Grand Palais [online]. [2018] [cit. 23. 9. 2022]. Dostupné z: https://www.grandpalais.fr/en/event/kupka
  33. ↑ František Kupka 1871–1957: Detail výstavy
  34. ↑ STUCHLÍK, Jan. Milionoví Kupkové na výstavě v Expo 58 Art Adolf Loos Apartment and Gallery, 26. 2. – 20. 3. 2022. In: Artplus cz [online]. 08.03.2022 [cit. 23. 9. 2022]. Dostupné z: https://www.artplus.cz/cs/aukcni-zpravodajstvi/1/milionovi-kupkove-na-vystave-v-expo-58-art
  35. ↑ Kupka - Mucha v Expo 58 ART. In: Aloos.cz [online]. Publik. 2022-03-31 14:02, aktualiz. 2022-08-16 17:00 [cit. 23. 9. 2022]. Dostupné z: https://aloos.cz/cs/uspech/3169-kupka-mucha-v-expo-58-art
  36. ↑ Stálé expozice - Oficiální stránky Kulturní a sportovní zařízení města Dobrušky. www.kulturadobruska.cz [online]. [cit. 2026-04-05]. Dostupné online.
  37. ↑ Stálé expozice - Oficiální stránky Kulturní a sportovní zařízení města Dobrušky. www.kulturadobruska.cz [online]. [cit. 2026-04-05]. Dostupné online.
  38. ↑ Dům čp. 323 | Dům Františka Kupky. kupkafrantisek.cz [online]. [cit. 2026-04-05]. Dostupné online.
  39. ↑ Festival Opočno Františka Kupky: Opočno. www.mestoopocno.cz [online]. [cit. 2026-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2026-04-23.
  40. ↑ Stálá expozice Františka Kupky a Luboše Sluky: Opočno. www.mestoopocno.cz [online]. [cit. 2026-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2026-04-17.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BRADÍK, Pavel a kol., František Kupka – z Opočna, Dobrušky, Jaroměře a Puteaux, Hradec Králové 2008.
  • HAVLOVÁ, Eliška, František Kupka: legionář a vlastenec (Legionnaire and patriot), Praha 2018.
  • JAKLOVÁ, Lenka (ed.), František Kupka: Čech –  Francouz –  Evropan (Tchèque – Français – Européen; Czech – Frenchman – European), Hradec Králové 2009.
  • KUPKA, František a CHALUPA, Pavel, ed. L'Assiette au Beurre par François Kupka: catalogue: [politické karikatury Františka Kupky pro pařížský satirický časopis L'Assiette au Beurre z let 1901–1907. Pustina: Chamaré, 1998. xxiii s. Orbis pictus, sv. 1. ISBN 80-902472-0-2.
  • KUPKA, František et al. Kupka – Waldes: malíř a jeho sběratel: dílo Františka Kupky ve sbírce Jindřicha Waldesa. Praha: Antikvariát Meissner, 1999. 445 s. ISBN 80-238-4616-7.
  • LAMAČ, Miroslav. František Kupka. Praha: Odeon, 1984. 84 s. Malá galerie, sv. 33.
  • LEKEŠ, Vladimír; HUSSLEIN-ARCO, Agnès; LEKEŠ, Ludmila; ZLATOHLÁVKOVÁ, Eliška. František Kupka: catalogue raisonné des huiles = cataloque raisonné of oil paintings = soupis olejomaleb. Překlad Jana Chartier a Martin Tharp. Praha: Adolf Loos Apartment and Gallery, 2016. 571 s. ISBN 978-80-260-9660-3, ISBN 978-3-86335-955-3. (francouzsky, anglicky a česky) 
  • MACH, Jiří, Dobrušsko stopami minulosti, Dobruška: Město Dobruška, 2014, 176 s.
  • MUCHA, Jiří. Alfons Mucha. 2. oprav. a dopl. vyd. Praha: Mladá fronta, 1982. 460 s., [40] s. obr. příl. [Strany 111, 219, 252, 278, 283, 341, 439.]
  • PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie. Karviná: Paris, 2019. 206 s. [Strany 14, 16, 25.] Masarykova knižnice Hlas. ISBN 978-80-87173-47-3.
  • VYKOUPIL, Libor. Ecce homo: z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8.
  • Dobruška: Brána do Orlických hor, Gmina Radkow: Brána do Stolových hor, Projekt CZ.3.22/3.3.02/09.01136 „Přeshraniční spolupráce měst Radków – Dobruška prostřednictvím vizuálních informačních systémů“, projekt Operační program přeshraniční spolupráce ČR – PR 2007–2013, 2010.
  • Rodný kraj Františka Kupky: František Kupka (Opočno 1871 – Puteaux 1957), Opočno: Abakus, 2008.
  • „Naučná stezka Dobruškou za Františkem Kupkou“, Královéhradecký kraj 2024–2025.
  • Rodný kraj Františka Kupky: Kraj písmáků a buditelů, tradic a pověstí, Královéhradecký kraj: Abakus, 2009.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Kupka&oldid=26236226“