Azylová a přistěhovalecká politika EU
Azylová a přistěhovalecká politika Evropské unie má za cíl koordinovat imigraci ze třetích zemí do členských států Evropské unie. Do systému evropského práva byla poprvé začleněna Maastrichtskou smlouvou jako součást třetího pilíře EU. Přestože tím byl položen základ pro koordinaci azylových politik, členské státy se stále řídily především svými vnitrostátními předpisy a mezinárodními úmluvami.
Amsterdamská smlouva azylovou politiku převedla do prvního pilíře, což mimo jiné znamená, že se v těchto otázkách již nerozhoduje na principu jednomyslnosti. Po ratifikaci Amsterdamské smlouvy dostaly evropské instituce v této oblasti pravomoc k vytváření celoevropských norem, tím se pravidla pro společnou azylovou politiku značně zprůhlednila.
Důležitá je také tzv. Dublinská úmluva: na jejím základě posuzuje jednotlivé žádosti o azyl ten stát EU, který je odpovědný za kontrolu vstupu toho určitého cizince na území Evropské unie. Dublinská úmluva též znemožnila podávání žádosti o azyl ve více zemích EU současně.
Cílem představitelů EU je vytvořit jednotný azylový systém platný ve všech státech EU zvláště kvůli propracovanému Schengenskému systému, který umožňuje volný pohyb osob a tím i nelegálních migrantů.
Ustanovení Nového paktu o migraci a azylu se vztahují na migranty zadržené při nelegálním překročení vnější hranice EU, například na osoby, které se na člunech provozovaných převaděči dostávají k pobřeží Řecka, Itálie nebo Španělska přes Středozemní moře. V roce 2023 se jednalo odhadem o 300 000 osob.[1] Tato ustanovení se nevztahují na legální migranty vstupující do EU, kterých bylo během roku 2023 přibližně 3,5 milionu. Nevztahují se ani na migranty, kteří do EU vstoupili legálně, ale překročili dobu platnosti svého víza, což se týkalo přibližně 700 000 osob.[1]
V lednu 2026 uzavřely Indie a Evropská unie dohodu o mobilitě a migraci.[2] Tento pakt, schválený paralelně s dohodou o volném obchodu, má za cíl zásadně rozšířit a zjednodušit legální cesty do Evropské unie pro indické studenty a kvalifikované pracovníky. Podle vyjádření Ursuly von der Leyenové je zjednodušení vízových procesů a vytvoření bezpečných migračních cest klíčové pro řešení dlouhodobého nedostatku pracovních sil na evropském trhu.[2]
Dne 10. února 2026 Evropský parlament schválil novou azylovou politiku a unijní seznam bezpečných zemí původu.[3][4]
Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 a následném omezení možnosti vycestovat ze země pro muže ve věku 18 až 60 let v rámci mobilizace na Ukrajině,[5] které bylo později omezeno na věkovou skupinu 23 až 60 let, se desítky tisíc ukrajinských mužů vyhýbaly mobilizaci nelegálním překročením hranic do sousedních členských států Evropské unie. Podle rumunské pohraniční policie vstoupilo od začátku konfliktu nelegálně do země více než 30 000 ukrajinských mužů, kterým rumunské úřady následně poskytly status dočasné ochrany na základě opatření Evropské unie.[6] V červnu 2026 Ursula von der Leyenová naznačila záměr změnit podmínky směrnice o dočasné ochraně, která byla aktivována v reakci na ukrajinskou uprchlickou krizi. Členské státy EU začaly projednávat vyloučení nově příchozích ukrajinských mužů ve věku 23 až 60 let z této ochrany s cílem neohrozit obranyschopnost Ukrajiny v probíhající rusko-ukrajinské válce.[7][8]
Podle údajů Eurostatu přiznaly členské státy Evropské unie v roce 2024 mezinárodní ochranu celkem 437 735 žadatelům o azyl. V roce 2025 počet klesl na 361 325 osob.[9] Údaje zahrnují tři hlavní typy kladného výsledku řízení: přiznání statusu uprchlíka, poskytnutí doplňkové ochrany a v některých členských státech také přiznání ochrany z humanitárních důvodů podle vnitrostátního práva.[9] V roce 2025 tvořili největší skupinu osob, kterým byla v EU přiznána ochrana, Afghánci s 98 175 osobami, tedy 27,2 % všech kladných rozhodnutí. Následovali Venezuelané, Syřané, Ukrajinci, Somálci, Malijci, Turci, Haiťané a Eritrejci.[9] Při rozhodování v prvním stupni byla v roce 2025 nejvyšší míra přiznání ochrany mezi deseti nejpočetnějšími skupinami žadatelů zaznamenána u Venezuelanů (92,1 %), Ukrajinců (73,3 %) a Afghánců (73,3 %).[9]
Podle Agentury Evropské unie pro otázky azylu činila míra přiznání mezinárodní ochrany v zemích EU+ v květnu 2026 přibližně 30 %. Mezi státními příslušníky jednotlivých zemí byla míra přiznání výrazně vyšší například u Malijců (88 %), Haiťanů (80 %), Afghánců (74 %) a Súdánců (60 %). U Somálců dosahovala 48 %, u Číňanů 46 % a u Ukrajinců 45 %.[10]
Pakt o migraci a azylu
[editovat | editovat zdroj]Po imigrační krizi v roce 2015 EU schválila pakt o migraci a azylu. Země zatížené imigrací si dlouhodobě stěžovaly na přílišnou zátěž, která vyvrcholila v roce 2015. Evropský parlament schválil migrační pakt ve 10. dubna 2024.
Za žádosti o azyl odpovídá země prvního vstupu. Zemím EU, které čelí migračnímu tlaku, pomohou ostatní členské státy, a to buď přemístěním žadatelů o azyl na své území, finančními příspěvky 20 tisíc eur za imigranta nebo operativní a technickou podporou například při ostraze hranic. Evropská komise bude každý rok zjišťovat, které země se ocitly pod tlakem. Takové země budou vyjmuty z povinnosti pomoci zatíženému členskému státu.
Hraniční země mají zaregistrovat otisky prstů a další biometrické údaje imigrantů v centrální databázi EU Eurodac. Ti, kteří představují bezpečnostní riziko, mají být speciálně označeni, a to od šesti let. Rychlá kontrola má trvat maximálně sedm dní.
Při neopodstatněná žádosti o azyl může být imigrant poslán zpět do své domovské země, nebo do třetí země. Členské státy mohou zamítnout žádost o azyl jako nepřípustnou, pokud mají žadatelé dostatečnou vazbu na bezpečnou třetí zemi. To platí zejména v případě, že v dané zemi žijí rodinní příslušníci nebo že v ní žadatel již delší dobu žije. EU vypracuje společný seznam bezpečných třetích zemí, závazný pro všechny členské státy a členské státy mohou určit své bezpečné třetí země, pokud proti tomu nebude mít námitky Komise EU. Bezpečné třetí země musí účinně chránit základní práva, nabízet minimální sociální zabezpečení a přístup ke zdravotní péči a vzdělání. Země nemusí ratifikovat Ženevskou úmluvu o uprchlících. Země může být klasifikována jako bezpečná i když ochrana není zaručena pro všechny skupiny osob nebo na celém území.
Před schválením paktu země EU deportovaly zhruba 20 % odmítnutých žadatelů o azyl. Očekává se, že do pěti let se počet zvýší na 40 %, protože země původu budou s EU lépe spolupracovat a uzavírat další repatriační dohody a Irák nyní s EU spolupracuje.
Nová nařízení usnadní deportace. Lidé již nemohou uprchnout z uzavřených zařízení a mohou být deportováni dříve, než vyčerpají všechny opravné prostředky. Nově musí být s každým zamítavým rozhodnutím automaticky vydáno oznámení o odjezdu. Doposud bylo posuzování práva na azyl a práva na pobyt odděleno, což umožňovalo vícenásobné odvolání .
Žadatelé mají nárok na bezplatné právní poradenství ve všech fázích azylového řízení včetně individuálního právního poradenství při odvolání.[11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 COOK, Lorne. EU agrees on a new migration pact. Mainstream parties hope it will deprive the far right of votes [online]. 14 May 2024 [cit. 2024-09-28]. Dostupné online.
- 1 2 JOSHUA, Anita. India and EU sign mobility pact to ease visas for skilled workers and students. The Telegraph. 28 January 2026. Dostupné online.
- ↑ ZIMMERMANN, Konstantin; PRESSEDIENST, epd Evangelische. Asylanträge: EU-Parlament beschließt europaweite Liste sicherer Herkunftsstaaten [online]. 10 February 2026 [cit. 2026-02-19]. Dostupné online. (německy)
- ↑ ASSMANN, Alexander. Sichere Herkunftsländer Asyl: Mehrheit deutscher EU-Abgeordneter stimmen für Antrag [online]. 10 February 2026 [cit. 2026-02-19]. Dostupné online. (německy)
- ↑ BUTENKO, Maria Kostenko, Daria Tarasova-Markina, Yulia Kesaieva, Olga Voitivych, Svitlana Vlasova, Victoria Butenko. As the war grinds on, Ukraine needs more troops. Not everyone is ready to enlist [online]. 19 November 2023. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WALKER, Shaun; GATOPOULOS, Derek. ‘Nobody wants peace’: The Ukrainian men risking death to avoid the front line. CNN. 23 December 2025. Dostupné online.
- ↑ EU considers limiting protection for Ukrainian men of fighting age. Reuters. 4 June 2026. Dostupné online.
- ↑ EU May Limit Protection for Military-Age Ukrainian Men. Kyiv Post. 18 June 2026. Dostupné online.
- 1 2 3 4 Asylum decisions - annual statistics [online]. 2026 [cit. 2026-08-29]. Dostupné online.
- ↑ Recognition Rates [online]. 2026 [cit. 2026-08-29]. Dostupné online.
- ↑ PŘEHLEDNĚ: Co znamená pro Evropu pakt o migraci - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2024-04-11 [cit. 2025-06-18]. Dostupné online.