Čudové
Čudové (ve slovanských jazycích чудь, v ugrofinských tshuudi, tšuudi) je historický termín používaný v nejstarších ruských kronikách pro označení různých ugrofinských národů v oblasti dnešního Finska, Estonska a severovýchodního Ruska. Ve starší české literatuře se slova čudština, čudský, Čuchonci či Čuchonsko někdy používaly jako synonyma pro finštinu, Finy a Finsko.[1]
Pravděpodobně poprvé bylo toto označení použito okolo roku 1100 mnichem Nestorem pro prapředky dnešních Estonců.[2] Podle Nestora napadl kníže Jaroslav I. Moudrý roku 1030 zemi Čudů a položil základy Jurjevu (dnešní Tartu v Estonsku). Později byl název Čudové použit k označení ostatních baltofinských národů nazývaných volok, vztahující se zřejmě ke Karelům.
Podle starých východoslovanských kronik byli Čudové jedni ze zakladatelů Ruského chanátu.[2]
Severní Čudové byli také bájný národ ve folklóru severních Rusů a jejich sousedů. V komijské mytologii představovali Severní Čudové mytické předky komijského národa.[3] U Sámů se naopak Čudy míní finští, karelští nebo ruští lupiči.[4]
Výzkumy ukázaly, že genom ze severu a západu Ruska má mnoho společného s genomy ugrofinskými.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chud na anglické Wikipedii. [4]
- ↑ Viz např. AHO, Juhani. Dvě čudské povídky. Překlad O. S. Vetti. Praha: J. Otto, [1898]. 78 s.
- 1 2 ABERCROMBY, John. The Pre- and Proto-historic Finns. [s.l.]: D. Nut, 1898. Dostupné online. S. 13.
- ↑ FOREST MYTHS, Pavel F. Limerov. haldjas.folklore.ee [online]. [cit. 2010-05-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-06.
- 1 2 Václav Marek: Noidova smrt. Pověsti a pohádky z Laponska. Triáda, Praha 2001
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Čudové na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Čudové v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
