Kdysi měl zákon jejich chloubu chránit, nyní jim kvůli konkurenci spíše škodí. Výrobci belgické majonézy navrhují změnit kritéria pro tuto tradiční, ale hodně tučnou pochutinu. Právě v tom je problém – cizí konkurence slyší na poptávku lidí po zdravějším jídle, zatímco u domácích výrobců je méně kalorická varianta nemyslitelná. Po šedesáti letech by tak zákonem předepsaná receptura mohla doznat změn.
Poctivé hranolky v kornoutu a navrch dostatek majonézy – pochoutka, kterou jsou belgická města proslavená po celém světě. Jak má omáčka z oleje a žloutků správně vypadat, to zde vědí minimálně od roku 1955. Tehdejší královský výnos stanovil minimální podíl 80 procent tuku a 7,5 procenta vaječného žloutku.
Zákon, který před šedesáti lety podepsal král Badouin, se od té doby nezměnil – na rozdíl od stravovacích návyků společnosti. Stále více lidí, Belgičany nevyjímaje, totiž dbá na zdravější stravu. V oblibě jsou proto lehčí formy omáček. Pravá belgická majonéza mezi takové rozhodně nepatří, výrobci s tím ale mnoho udělat nemohou.
Zatímco v Belgii musí majonéza obsahovat nejméně 80 procent tuku, v sousedním Nizozemsku musí mít 70 procent, například ve Španělsku 65 procent tuku. Ve všech případech přitom jde o majonézu, kterou Belgičan vyrobit nesmí.
Pokud si totiž dovolí jít pod minimální kalorický obsah, pak už jen pod názvem dressing, což není v očích spotřebitelů to samé. Cizí výrobci tak svou majonézu prodávají jako nízkotučnou a lidé o ni mají zájem, protože si slibují, že to jejich pasu neublíží.
Belgičtí výrobci se tak cítí diskriminovaní, vláda už nicméně slíbila, že si s nimi sedne a o předpisech je ochotna diskutovat. Ve hře by tak byla změna v šedesát let starém zákonu o majonézách. Experti na jídlo se ale obávají, aby zároveň s tím Belgie nepřišla i o unikátní chuť a kvalitu své světoznámé omáčky.
