Jánošík

[3,5*]     "Zabil si mi otca. Až ti do roka majer zhorí, kto ti ho podpálil? Ja, Jánošík! Keď teraz odtiaľto živý odídeš, kto ťa šanoval? Ja, Jánošík!"     Táto prvá zvuková, tak trochu slovenská filmová adaptácia legendy zvanej Jánošík od skvelého Martina Friča má nepochybne svoje kvality i svoje čaro. Na rozdiel od takmer 30 rokov mladšej, skôr realisticky pojatej adaptácie Paľa Bielika (najlepšej zo všetkých) sa tu tvorcovia vydávajú cestou poeticko-umeleckého stvárnenia, čo vôbec nie je na škodu (napríklad to Jánošíkove krepčenie pod šibenicou s prestrihmi na expresívne výrazy tvárí á la Ejzenštejn vyvoláva zimomriavky). Malebné prostredie slovenských hôr (najmä Malá Fatra v okolí Terchovej) a obrazy spôsobu života porobeného slovenského ľudu spolu so sugestívnou hudbou ešte takúto poetiku filmu krásne podčiarkujú. Charizmatický Paľo Bielik je tým pravým Jánošíkom, najlepším zo všetkých a presvedčivé sú i mnohé ďalšie herecké výkony, obzvlášť vyzdvihnem Andreja Bagara (Šándor). Vo vedľajších rolách ma potešili traja moji obľúbení prvorepublikoví herci, radostne bičujúci dráb Jaroslav Marvan, bujaro krepčiaci zbojník Jindřich Plachta a pôžitkársky gróf Theodor Pištěk   ("Báječné! Ani ozajstní zbojníci by tak nezakrepčili.").   Snáď len predstaviteľka Aničky (Zlata Hajdúková) to svojou topornosťou trochu kazí (a vraj prvá profesionálna slovenská herečka), aj malý Janko (Filip Dávidík) je od nej omnoho lepší a hlavne prirodzenejší. Medzi najvydarenejšie scény patria humorne ladená pánska slávnosť so zbojníckou kultúrnou vložkou a pôsobivá posledná zbojnícka oslava v krčme pod Strečnom.     "Keď ma budú vešať, pôjdeš mi zahrať pod šibenicu?" (30.03.2025)

Po prvních dvaceti minutách jsem byl zklamaný, špatné výkony herců, nic moc režie ani scénář. Později sice děj trochu vygradoval, herci už tak nepřehrávali a hlavní hrdina se mi začal zamlouvat, jenže to už přicházel konec. Bohužel, tento film na mě příliš nezapůsobil. Zhlédnout ho je sice povinnost, ale stačí jednou, více fakt ne. (16.06.2012)

Jánošík. Slovenský národní hrdina, symbol cti, odvahy a statečnosti. Autoři scénáře Karel Hašler a Karel Plicka převzali dramatickou předlohu tohoto filmového eposu o legendárním hrdinovi slovenského lidu ze stejnojmenné divadelní hry Jiřího Mahena. Slovenský národní charakter filmu, jehož režie se s velkým entuziasmem a nadšením ujal Martin Frič, měly podtrhnout slovensky mluvené dialogy, napsané Štefanem Letzem a Ivanem Kovačevičem. Etnograf a dokumentarista Karel Plicka pak vybral pro natáčení exteriérů fotograficky ideální místa v okolí Terchové, Jánošíkově údajném rodišti a Levoči. Velký smysl pro zachycení lyrického kouzla krajiny projevil kameraman Ferdinand Pečenka, který společně s Plickou vytěžil maximum z krásy romantické přírody, jež tvoří funkční složku jinak spíše pomalejšího děje. Frič do hlavní role angažoval dosud neznámého Pal'a Bielika, četníka a divadelního ochotníka fairbanksovského typu. Ten se s náročnou rolí vyrovnal vynikajícím způsobem, přesvědčil, že má pro filmové herectví neobyčejný smysl, což prokázal i v pozdější Fričově adaptaci Čapkova románu Hordubalové. Nemělo by se ani zapomínat, že Jánošík patřil k nejúspěšnějším snímkům své doby, na IV. Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách vzbudil velkou pozornost zejména u zahraniční kritiky. Okolnost, že na této přehlídce, konané v roce 1936, nezískal oficiální cenu, je podmíněna houstnoucí politickou situací v Evropě, kdy fašistické Maďarsko podalo protest proti promítání údajně šovinistického snímku. Pořadatelé jej sice nevyřadili, ale porota mu nemohla přidělit očekávané ocenění a tím jej zcela distancovala od veškerých poct. O tom, že měl Jánošík mezinárodní ohlas svědčí skutečnost, že byl tehdy prodán do dvaatřiceti zemí světa. Úspěch, jakého se dočká jen málokterý film. Pro úplnost dodám, že Jánošíkovy osudy jsou na celuloidovém pásu zachyceny již v němém filmu z roku 1921, kde si titulní postavu zahrál mladý Theodor Pištěk, ve dvoudílné barevné verzi, natočené dřívějším představitelem Jánošíka Pal'o Bielikem a v novém polsko - českém koprodukčním velkofilmu Agnieszky Holland. (13.01.2009)

Sledovania tohto filmu bola skvela zábava najmä z dôvodu znalosti paródii janošikovskej témy, ako sú napríklad filmy Pacho hybsky zbojník, alebo divadelná hra RND Jaaaaaaaanosiiiiiiiiik. Ale takisto musím poznamenať, že film má na svoju dobu naozaj skvelé spracovanie, ktoré sa nebojí používať aj rôzne kamerové efekty známe z nemeckej povojnovej kinematografie. A Paľo Bielik ako Janošík je jednoducho nesmrteľný. (24.09.2006)

Veľmi príjemné prekvapenie. Na dobu svojho vzniku sa jedná o film svižný a akčný - ktorý kupodivu nepôsobí ani ťažkopádne ani hlúpo. Budovanie slovenskej kinematografie za pomoci českých susedov bolo dôležitým krokom pre celý budúci vývin. Jednak je to zoznámenie sa s Paľom Bielikom, ktorý sa stal vedúcou a prvou významnou osobnosťou slovenského filmu. Jednak je to pokus o vymanenie sa z nálepky pútavé a exotické lokácie - ktoré síce zostali ale ktoré ponúkajú rýdzo slovenský príbeh. Jánošík mapuje Bielikovu celú kariéru a tu sa stretávame s ním pri jeho prvých filmových krokoch. Krása prírody a komponovanie záberov odpovedá Plickovmu rukopisu a scenár pôsobí vyspelo aj napriek niektorým úsmevným dialógom - Keď ste si ma upiekli tak si ma aj zjedzte. Film, ktorý jednak ukazuje zručnosť režiséra Friča prispôsobiť sa slovenským podmienkach a jednak schopnosť natočiť dospelý film s akčnými prvkami o jednom z najznamejších slovenských zbojníkov. Film, ktorý funguje lepšie ako o 10 rokov neskoršia spolupráca dvojice Bielik a Frič - Váruj! (24.03.2012)